Pavla (33): Na noční procházce jsem potkala tajemnou holčičku. Předpověděla smrt mé maminky

Moje maminka na tom nebyla nejlépe a lékaři mi řekli, že o ni asi brzy přijdu. Každý den jsem za ní chodila do nemocnice a snažila se trávit s ní co nejvíc času. Rvalo mi srdce, když jsem ji viděla v takovém stavu. Nemohla jsem kvůli tomu spát ani jen tak sedět doma, proto jsem se často v noci procházela.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (31): V noci jsem u skříně viděla tajemnou postavu. Z fotky na kredenci jsem pochopila, o koho šlo

Mamince se přitížilo

Poslední týdny mám jako v mlze. I když jsem chodila do práce, moc si nepamatuji, co jsem tam dělala. Pořád jsem myslela na mamku a měla před očima její pohublou postavu ležící v nemocniční posteli. Na světě už měla jenom mě. A já byla single, takže jsem se neměla o koho opřít.

Pokud se ptáte, jestli třeba nemám nějakou nejlepší kámošku, tak to je samostatná kapitola. A tu bych teď nerada otevírala. Trochu to totiž souvisí s tím, proč jsem single. Stejně nevím, jestli by to nějaký muž se mnou vydržel. Asi rok jsem totiž bydlela s mámou a pečovala o ni, protože už nevládla na nohy.

Obě jsme věděly, že se to časem zhorší natolik, že už to s ní nebudu zvládat. Jednou mi nebrala telefon a tak jsem letěla z práce domů. Našla jsem ji ležet na zemi v kuchyni. Chtěla si uvařit čaj, ale upadla a nedokázala se zvednout ani pohnout. Telefon ležel asi metr od ní. Bylo jasné, že potřebuje péči, kterou já nezvládnu.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (20): Neznámý muž v parku mi daroval tajemný kámen. Záhy se v mém životě začaly dít nečekané věci

V parku jsem potkala tajemnou holčičku

Když jsem zůstala sama v maminčině bytě, padla na mě tíha. Nechtěla jsem tam trávit víc času, než bylo potřeba. A tak jsem brzy ráno odcházela do práce a vracela se až pozdě večer. Někdy jsem se v noci procházela, protože jsem nedokázala spát. A na jedné z procházek jsem v parku zažila neobvyklé setkání.

Všude bylo ticho, jen některé lampy vydávaly slabé drnčení. Zvykla jsem si na to, že v noci je park liduprázdný. Sedla jsem si na lavičku a zahloubala se do ponurých myšlenek. Vtom jsem ucítila, že něco je jinak. Zamrkala jsem a zjistila, že vedle mě sedí malá holčička. Měla bílé šaty a dlouhé černé vlasy. Protřela jsem si oči, ale nezmizela.

Začala jsem se cítit nesvá. Bylo kolem jedné po půlnoci. Co tady dělá? Tvář měla zahalenou smutkem a jen tiše seděla. „Ahoj, neztratila ses?" zeptala jsem se, co mě napadlo jako první. Zavrtěla hlavou. „A neměla bys být třeba doma? Víš, kolik je hodin?" nedalo mi to. Holčička mlčela. Přemýšlela jsem nad tím, co se dělá v takovém případě. Měla bych snad zavolat polici... „Nikomu nemusíš volat," promluvila najednou. „Ale měla bys jít za maminkou..." dodala.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (24): V nočním parku se ke mně rychle blížily kroky. Nebýt anděla strážného, stala jsem se obětí zločinu

Tajemná dívka věděla, že moje maminka zemře

„Jak to myslíš? Co je s maminkou?" otočila jsem se k ní. „Už tady dlouho nebude. Pokud se s ní chceš rozloučit, měla bys jít za ní..." pronesla vážně. Došla mi slova. Horečnatě jsem přemýšlela nad tím, co mi řekla. Jak mohla vědět, že maminka je na tom špatně? Než jsem se na to stihla zeptat, holčička se někam vypařila.

Rozběhla jsem se k nemocnici, kde ležela maminka. Naštěstí to bylo jenom o několik ulic dál. Koukali tam na mně dost divně. A já se jim ani nedivím. Nejdříve jsem musela popadnout dech, pak jsem jim zmateně vykládala, že musím nutně vidět maminku. Byla jsem docela neoblomná, takže mě tam nakonec jeden z lékařů doprovodil. Nechal mě sedět u maminky asi deset minut a zůstal stát na chodbě. Držela jsem ji za ruku a brečela jako želva. Když mě pak jemně vyvedl ven, zůstala jsem sedět na chodbě.

Musela jsem usnout, protože najednou byli všude lidé a něco dělali s maminkou. Už jí ale nedokázali pomoct. Já však byla ráda, že jsem dostala šanci rozloučit se s ní. Na tu tajemnou holčičku nikdy nezapomenu. Kdoví, jestli se ještě někdy objeví v parku. Já už tam v noci nechodím...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Judita (25): Neznámá žena v parku mi prozradila, co mě čeká. K mé smůle se nemýlila

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.