Veronika prožívala období plné bolesti. Byla psychicky na dně a musela vyhledat lékařskou pomoc. Pak ovšem potkala v parku záhadného muže, který jí daroval předmět, jenž jí pomohl ze strastiplné situace.
Prokousávala jsem se zrovna spletitou životní etapou. Byla jsem čerstvě po rozchodu s přítelem Jardou (23), táta ležel ve špitále s vážnou nemocí, dost jsem se hádala se starším bratrem Karlem (22) a ve finále jsem nezvládla přijímací zkoušky na vysokou školu… Zkrátka období hrůzy. Brala jsem antidepresiva a cítila se fakt mizerně.
Setkání s tajemným staříkem
Jediné, co mi jakžtakž pomáhalo, byly procházky do přírody či posezení v parku. Právě do jednoho, který se nacházel nedaleko mého domu, jsem se jednoho jarního dne vypravila. Slunce příjemně pálilo, oblékla jsem si šaty a šla se projít. V parku jsem usedla na lavičku a vytáhla knihu. Ponořila jsem se do četby natolik, že jsem ani nezaregistrovala, že si ke mně přisedl starší prošedivělý muž.
Chvíli si mě prohlížel a pak mě oslovil. Poprosil, zda u sebe nemám zapalovač, že je kuřák, ale chybí mu oheň. Zcela náhodou jsem našla v kapse sirky, tak jsem je tomu muži věnovala. Byl nesmírně šťastný, mluvil sice špatně česky, huhňal, ale působil mile. Říkal, že se jmenuje Hugo a není prý odsud. Jak jsem zmiňovala, mluvil lámanou češtinou, takže jsem nepochopila, jestli myslí z tohoto města, země nebo snad z jiné planety…?! Díval se na mě a pak mi zničehonic povídá, že ví, že prožívám krušné časy. Zírala jsem na něj, jenže on mě šokoval dál.
Zelený kámen mi pomohl
Bez potíží vysypal z rukávu moji minulost! Řekl mi, že jsem si prošla těžkým rozchodem a můj tatínek je na tom zle. Koukala jsem na něj, a přitom se sama sebe ptala: „Jak tohle může k čertu vědět?!“ Tvrdil, že mě někdo zaklel. Následně vyndal z kapsy malý zelený kámen ve tvaru válečku, jenž připomínal píšťalku. Daroval mi ho. Prý za to, že jsem ho nenechala ve štychu s ohněm. Vysvětloval, že kámen má magickou moc. Nabádal mě, abych ho nosila a vždy po ránu ho v rukou silně třela.
Pak se se mnou rozloučil, že už musí jít a já seděla na lavičce jako opařená. Přemýšlela jsem, kde se ten člověk vzal, co byl zač a jakou sílu má tenhle kus šutru, který vypadal jako malachit. Každopádně jsem staříka poslechla, každé ráno jsem kámen třela v dlaních. Nosila jsem ho na krku, dbala o něj a, světe div se, on mi přinesl štěstí!
Obrat k lepšímu
Třeba v osobním životě. Vrátila jsem se k bývalému partnerovi Jardovi, který mi sám od sebe napsal, že ho náš rozchod mrzí a požádal mě o druhou šanci. Měla jsem ho ráda, tak jsem ho vzala zpátky. Musím říct, že jsme udělali správné rozhodnutí. Klape nám to a přemýšlíme o založení rodiny. Ta nejlepší zpráva ale přišla jen pár týdnů po osudné schůzce se staříkem. Tátův zdravotní stav se podle lékařů výrazně zlepšil, dokonce tak, že ho pustili domů.
Nevím, jak moc obrat k lepšímu „zavinil“ zelený kámen a stařec, který mi ho věnoval. Každopádně já se dostala z tristní situace a od té doby se mi začalo v životě dařit. Starého muže jsem však už nikdy nespatřila.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.