Petr (42): Pátek třináctého jsem měl za smolný den. Dokud mě z obav nevyléčila blonďatá kráska

Třináctka coby symbol smůly a neštěstí? Magické číslo řadu lidí straší a já do téhle početné skupiny také dlouho patřil. I když jsem si to nikdy nepřipouštěl a snažil se na to nemyslet, vždycky jsem na třináctku nějakým způsobem „dojel“.

Mohlo by Vás zajímat:

Roman (31): Pátek třináctého mě neděsil, pak ale nastal zlom. V obávaný den mě zle vyučil Fantomas

Třináctka i pátek třináctého mě děsily

Smůla se mi s ní lepila na paty už v dětství. V amatérském lyžařském závodě na běžkách pro starší žactvo jsem doběhl třináctý, přičemž ještě dvanáctého pořadatelé odměňovali pamlsky, což mě tehdy hrozně mrzelo. Ke konci páté třídy mi rodiče podali přihlášku na víceleté gymnázium, na přijímacích zkouškách jsem skončil třináctý pod čarou. Shodou okolností se na stejnou školu hlásil i můj kamarád, který byl dvanáctý pod lajnou. Jeho na odvolání vzali, mě už bohužel ne.

Hrůzu jsem pak měl jako teenager z pátku třináctého. Když mi táhlo na osmnáct, ztratil jsem v tenhle prokletý den peněženku i se všemi doklady, což byl pořádný průšvih. Od té doby jsem se měl vždycky, když se blížil tento den, důkladně na pozoru.

Jenže přes všechny negativní zkušenosti, přes tyhle všechny dosavadní útrapy mě právě v pátek třináctého nakonec políbila paní Štěstěna, která mi přinesla životní lásku. Stalo se tak před deseti lety. Bylo tehdy září, já měl v práci dovolenou a rozhodl se, že ven moc nepolezu. Zavřu se doma a podívám se raději na dobrý film, než abych zase riskoval nějaký malér.

Přesto jsem z domu nakonec musel. Dohnal mě hlad. V lednici jsem toho k jídlu moc neměl, takže jsem vyrazil do obchodu, abych doplnil zásoby. K obědu jsem si chtěl uvařit špagety, nakoupil jsem vše potřebné a chystal se u pokladny zaplatit. Kreditní kartu jsem v té době ještě nepoužíval a platil v hotovosti.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (31): Už věřím na pátek třináctého. Když mě na to upozorňovala kartářka, smála jsem se, že je to jen pověra

Blonďatá kráska mi přispěchala na pomoc

Sáhl jsem do kapsy pro peněženku, jenže nic nenahmatal. Hrklo ve mně, a to fakt dost! Začal jsem se zběsile prohledávat, ale peněženka nikde. Bylo jasné, že jsem ji zapomněl doma. Nákup stál něco přes tři stovky, já neměl ani korunu a za mnou se utvořila dost dlouhá fronta. „Klasika, pátek třináctého…,“ mumlal jsem si nakvašeně.

Ocitl jsem se v prekérní situaci. Prodavačka už na mě nervózně pokukovala a já jí sdělil, že nemám čím zaplatit. Viděl jsem její nabubřelý výraz v obličeji, když vtom se do naší debaty vložila pohledná blondýnka, která stála v řadě někde za mnou. Ptala se, kolik potřebuji. Poté vytáhla peněženku a dluh za mě zatáhla. Přitom se krásně usmála. Připadal jsem si, jako by mě právě políbil anděl.

Poděkoval jsem jí, ale zároveň se cítil hrozně trapně. „Jste můj zachránce,“ vysoukal jsem ze sebe. „To se stane, nic si z toho nedělejte,“ uklidňovala mě. Řekl jsem jí, že bydlím pár metrů odsud. Nabídl jsem jí, aby šla se mnou, že jí peníze vrátím.

Souhlasila a počkala na mě před domem. Sjel jsem rychle výtahem dolů, vrazil té šťabajzně do ruky pětistovku, a ještě jednou jí moc děkoval. Dali jsme se přitom do řeči. Jmenovala se Martina, bydlela v paneláku nedaleko. Byla to fakt kost, zaujaly mě hlavně její velké modré oči a přátelská povaha. Příjemně jsme si popovídali a já ji na druhý den pozval na sklenku vína.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (51): Z pátku třináctého jsem měl panickou hrůzu. Pak ale přišel moment, který moje obavy zcela rozprášil

S Martinou jsme se vzali

Rande se povedlo. Zjistili jsme, kolik společných zájmů máme, což nás oba překvapilo. Hodně jsme se spolu nasmáli a rozuměli si.

Po pár dnech jsme spolu začali chodit a navzdory občasným mráčkům ve vztahu tomu bude na podzim už sedm let, co je Martina mojí manželkou. Vychováme spolu dceru Aničku a syna Petra. Prožívám pravé rodinné štěstí, které mi přinesl pátek třináctého. Jak jsem ho celý život nenáviděl a byl pověrčivý, teď je to můj nejoblíbenější den!

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Běla (22): Pátku třináctého jsem se nikdy nebála. Po nedávné zkušenosti je tomu ale jinak

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.