Petra celý život trpí tím, že není dost dobrá pro svého tátu. Ten vidí jen jejího bratra Honzu. Pro syna by se roztrhal, Petra je pro něj vzduch. Nedávno zjistila, že otec koupil Honzovi nový byt. A nemůže se z toho vzpamatovat.
Nikdy nevím, proč mezi mnou a bráchou dělal táta takové rozdíly. Zatímco Honza (33) už jako dítě dostal všechno, co chtěl, já si musela věci něčím zasloužit. Nezměnilo se to ani teď, když jsme dospělí. Táta bráchu dotuje a přijde mu to v pořádku. Někdy mám pocit, jako by mě ani neměl rád.
Táta měl bráchu vždycky raději
U nás byl Jenda v otcových očích vždycky ten první. Nejde jen o otcovskou lásku, ale i co se týkalo hmotných věcí. Sotva brácha řekl, že chce chodit na fotbal, táta ho podpořil, a ještě mu koupil drahé kopačky. Chodil na všechny jeho tréninky i zápasy. Když se měl táta jít podívat na mou školní besídku, neměl čas.
Když už jsem měla svůj rozum, ptala jsem se mamky, proč mě táta nemá rád. „Má tě rád. Musíš to brát tak, že k sobě kluci mají vždycky trochu blíž," chlácholila moje obavy. Už tehdy jsem ale věděla, že nejsem tátova holčička. Byla jsem sice jeho dítě, ale tím to končilo. Nikdy mě za nic nepochválil, ani nedal najevo hrdost.
Hodně jsem tím trpěla. Ať jsem se snažila sebevíc, pro tátu jsem nikdy nebyla dost dobrá. A to ani v době, kdy jsem se dostala na práva. Pořád jsem čekala, kdy ke mně přijde, obejme mě a řekne tu kouzelnou větu – jsem na tebe hrdý. Pořád jsem žila ve stínu svého bratra, který podle všeho za nic nemůže. Nicméně té zlosti vůči němu se nemůžu zbavit.
Táta dává bráchovi peníze
Zatímco brácha školu flákal a nikam to nedotáhl, já slavila úspěchy. Ani to ale otce nezajímalo. Nedávalo mi občas smysl, kde brácha bere peníze na všechny ty věci, kterými se obklopuje. Jako řadový pracovník v jedné telekomunikační společnosti si toho zase tak moc nevydělá. I tak si vozí zadek v drahém autě a nosí luxusní hodinky.
Vše jsem odhalila v rámci jedné rodinné sešlosti. V jeden moment se brácha vytratil od stolu a chvíli po něm táta. Vydala jsem se na výzvědy. Našla jsem je v dílně na zahradě. „Tady je tři sta tisíc. Zbytek ti dám příště,“ říkal zrovna táta a podal bráchovi obálku. Co? On mu dává peníze? Na co, proboha?
Dala jsem si pozor, aby mě u toho neviděli. Po zbytek oslavy jsem se nezmohla na slovo. Mě si táta sotva všimnul. Objímal se s Honzou a já byla vzduch. Když jsem se za dva měsíce dozvěděla, že se bude brácha stěhovat do nového bytu, zatrnulo mi. „Kde na to vzal?" dumala jsem manželovi na rameni. „Určitě v tom má prsty táta," odpověděla jsem si sama.
Tak moc toužím po tom, aby mě otec miloval
A bylo tomu tak. Honza se chtěl celé rodině pochlubit novým bydlením. Pozval nás na kolaudaci. Byt to byl vážně krásný, ale na Honzu nezvykle drahý. Když se ti dva zase plácali po rameni, věděla jsem, že to celé platil táta. Vše mi potvrdila mamka, která si mě vzala stranou. „Tady máš aspoň něco. Víc nemám," špitla a podala mi obálku.
V ní bylo asi padesát tisíc. „Já to nechci, mami. Mě nejde o peníze, ale o lásku. Chci tátovu lásku, ne jeho peníze," řekla jsem a odešla. Pochopila jsem, že je jedno, co udělám. Pro tátu nebudu nikdy dost dobrá. Strašně to bolí, protože si nepřeji nic jiného, než jen to, aby mě miloval.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.