Marián (28): Myslel jsem, že mě mrtvá teta navštívila jen ve snu. To, co jsem ráno našel v posteli, mě ale vyvedlo z omylu

Teta Majda pro mě byla spíš maminkou než tetou. Byla to velmi moudrá a milující žena. Po její smrti jsem se cítil opuštěný. Ona však jednoho dne přišla a vzala mě na chvíli k sobě. Myslel jsem si, že to byl jen sen, ale něco mi z její návštěvy zůstalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Eduard (41): Když jsem byl klinicky mrtvý, spatřil jsem svoji malou holčičku. Možná mi to pomůže žít dál

Teta se zajímala o posmrtný život

Majda se o mě starala, když jsem byl malý. To ona mě všemu učila a připravovala mě na život. Jako starší sestra mé matky se jí snažila pomoci. Máma mě měla ve věku, kdy byla ještě sama dítě a musela dostudovat. Právě díky tomu, že jsem s Majdou trávil tolik času, jsem si ji zamiloval.

Jakmile jsem měl nějaký problém, neobracel jsem se na matku. Vždycky jsem šel automaticky za Majdou. Když jsem povyrostl, vedli jsme spolu mnoho vzrušujících debat. Zajímala se o vesmír, astrální cestování a posmrtný život. Já v tom byl neznalý, takže jsem její názory a myšlenky velmi rád poslouchal.

Netušil jsem, že mě těmi debatami vlastně připravuje na smrt. Teta věděla, že je nemocná a umírá. Nechala mě číst mezi řádky, ale já to nechápal. Když nastal den D a ona navždy odešla, cítil jsem se podvedený. V hlavě se mi honily tisíce myšlenek. Hlavně ta, co budu dělat bez Majdy. Za kým teď půjdu pro slova útěchy? Sobecké, že?

Mohlo by Vás zajímat:

Jakub (36): Lidé se mi smáli, protože se zajímám o esoteriku. Ale zachránil jsem tím matce život

Přišla za mnou do snu a vzala mě na výlet

Dlouhé roky poté, co zemřela, za mnou přišla. Myslím, že se tak stalo ve snu, ale hodně reálném. Měla na sobě svoje oblíbené šaty s květinami a sponu ve vlasech. Sedla si ke mně na postel a řekla: ,,Pamatuješ, jak jsi byl zvědavý, jak to vypadá na druhé straně?“ Zakýval jsem hlavou na souhlas. Podala mi ruku a já vstal z postele. Ohlédl jsem se a viděl svoje tělo, jak dál spokojeně spí.

,,Neboj, zavčas se vrátíš,“ reagovala na můj vyděšený výraz. Prošli jsme dveřmi, ale za nimi už nebyl žádný pokoj. Jen prostor. Byl cítit láskou. Procházeli jsme kolem nějakého tunelu. ,,Kam vede?“ zajímalo mě. ,,Kdybys zemřel, šel bys tudy, ale to teď není tvůj případ,“ vysvětlila mi.

Najednou jsem potkával všechny příbuzné, kteří zemřeli. Komunikovali jsme spolu neverbálně. Všechno byl jen tok myšlenek. Bylo to úžasné. Navíc jsem si plně uvědomoval, že moje tělo dál spí v posteli, zatímco moje duše se pohybuje v jiném prostoru. Přemisťoval jsem se rychlostí myšlenky.

Mohlo by Vás zajímat:

Magdaléna (48): Vykašlala jsem se na mámu, když mě nejvíc potřebovala. Dává mi to najevo i po smrti

Věnovala mi na památku zlatý čtyřlístek

Majda ke mně v jeden okamžik přistoupila. ,,Už bys měl jít, je čas,“ vyzvala mě a já zalitoval. ,,Něco ti ještě dám. Pamatuješ si na tohle?“ řekla a podala mi malý zlatý čtyřlístek. ,,Já nevěděl, že ho ještě máš,“ odvětil jsem a sevřel ho v dlani. ,,Je tvůj. Vzpomínka na mě,“ dodala a láskyplně se na mě usmála. Poté jsme se rozloučili.

Když jsem se ráno probudil, cítil jsem se šťastný a vyrovnaný. Byl jsem přesvědčený, že to byl vážně jen sen. Při stlaní postele ale něco cinklo o zem. Byl to ten zlatý čtyřlístek. Úžasem jsem se posadil na postel. ,,Tak to nebyl sen. Ono se to vážně stalo,“ zašeptal jsem. Tento zážitek nikdy z paměti nevymažu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (24): Doufala jsem, že se mi ta zvláštní příhoda u splavu jen zdála. Mám na ni ale hmatatelnou památku

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.