Petra kolem svých 50. narozenin zjistila, že se s ní něco děje. Všechno, včetně manžela, jí lezlo děsně na nervy. Z ničeho nic chytla vztek a vzápětí zase plakala. Když jí došlo, že je v přechodu, dostala strach. Manžel s ní něco podobného zažíval, když byla těhotná. Opět ji zcela ovládly hormony.
Když si ještě teď po letech vzpomenu, jak se mnou cloumaly hormony během těhotenství, a chvíli po něm, stydím se za sebe. Byla jsem časovaná bomba. Manžel Luděk (51) měl tenkrát svatou trpělivost. Nebudu lhát, naše manželství to v té době mělo hodně nahnuté. Teď ale prožívám něco mnohem horšího. Přišla námi ženami tolik neoblíbená menopauza. A to je teprve šrumec!
Hormony mi daly během těhotenství pěkně zabrat
Když jsem byla otěhotněla, hormony se mi začaly plašit už na konci druhého měsíce. Byla jsem hodně sentimentální. Brečela jsem i nad reklamou na psí granule. Jsem si plně vědoma, že to se mnou Luděk neměl lehké. Časté návaly různých emocí... Ty uplakané střídaly ty vzteklé až zlé. Luděk byl takovým mým pomyslným boxovacím pytlem.
Až s odstupem času mi řekl, jak se celou dobu cítil. „Připadal jsem si vedle tebe jako neumětel, se sebevědomím nula. V těch hodně slabých chvílích jsem od tebe chtěl utéct. Věděl jsem ale od kamaráda, že až se ti hormony srovnají, budeš to zase ty,“ svěřil se. Nedivím se mu, že chtěl utéct. Já od sebe také chtěla kolikrát zdrhnout. Nedalo se se mnou být.
Během půl roku se hladina hormonů srovnala. Hned jsem poznala, že jsem to zase já. Přátelská a usměvavá Petra, která všechno řeší s rozmyslem. Naše manželství znovu rozkvetlo a já byla ráda, že je to celé za námi. Do druhého dítěte jsme ale raději nešli. Ani jeden z nás celé to šílenství nechtěl znovu zažít.
Po 50. narozeninách jsem měla návaly vzteku
Dlouhé roky bylo všechno v pohodě. Užívali jsme si našeho rychle dospívajícího syna Jakuba. Sotva jsem se nadála, už si balil kufry a letěl do světa. My jsme s Luďkem zůstali zase sami. Doháněli jsme teď roky a začali hodně cestovat. Dokonce jsme se vrátili na místo, kde mě požádal o ruku a zažili jsme druhé líbánky.
Jenže kolem mých 50. narozenin jsem cítila, že se se mnou něco děje. Zlobila mě menstruace a začala mi nekontrolovatelně kolísat nálada. Někdy jsem ráno vstala a už mě popadal vztek. Stačila maličkost. Třeba jen tlumená hudba z rádia. Pod palbou toho vzteku jsem drapla rádio do ruky a mrskla s ním o zem.
Luděk nechápal, co se děje. Místo nějakého vysvětlení jsem sjela i jeho. „Ukliď si tady ten nepořádek. Nejsem tvoje služka," prskala jsem na něj. Pak bylo zase období, kdy jsem se cítila celkem dobře. Jenže ty nálady, které jsem nedokázala ovládat, se začaly čím dál tím častěji projevovat. V práci jsem se bezdůvodně hádala a šířila negativní energii.
Jsem v přechodu, který mě zcela ovládá
Najednou jsem měla pocit, že mi vadí snad úplně každý. Největší averzi mám teď na manžela. I když nic nedělá, k naštvání mi stačí jen to, že přijde domů. Až synova přítelkyně, která k nám přijela na návštěvu, mi osvětlila, co se se mnou děje. Popsala jsem jí svoje stavy. „To vypadá na menopauzu," pronesla opatrně.
„To jsou ty výkyvy nálad, podrážděnost, nervozita," pochopila jsem a bylo mi do breku. Navštívila jsem lékaře, který mi řekl něco, co mě nepotěšilo. Nedá se totiž říct, jak dlouho takový stav může trvat. Já mám strach o jediné. Bojím se, aby to i tentokrát manžel se mnou vydržel. Historie se po letech opakuje. Opět se se mnou nedá vydržet. Tak nám držte palce!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.