Radaně se podařilo otěhotnět i přes prezervativ. Když to oznámila svému příteli, dočkala se příšerné reakce. Nutil ji, aby šla na potrat, protože on dítě nechce. Radana ale byla od prvního okamžiku rozhodnutá, že si dítě nechá.
Jsem ve vztahu s Tomášem (26) už dva roky. Vždycky jsem ho měla za slušného chlapa. Nyní se ale projevila jeho skutečná tvář.
Selhala nám antikoncepce
Začali jsme spolu bydlet po roce vztahu. Já dostala od rodičů menší byt, takže se Tomáš nastěhoval ke mně. Náš vztah byl vždycky víceméně pohodový. Občasné hádky byly kořením našeho vztahu. Naši ho měli rádi, což pro mě bylo také velmi důležité. Do svatby jsme se nehrnuli a na rodinu jsme také ještě měli čas.
Co se týče sexu, museli jsme používat kondom. Já nemohu ze zdravotních důvodů brát hormonální antikoncepci. Věděla jsem, že prezervativ také není stoprocentní. Nenapadlo mě ale, že zrovna my spadneme do toho procenta spotřebitelů, kterým se přes něj podaří otěhotnět. Když jsem zjistila, že jsem ve druhém měsíci, byl to skutečně šok.
,,Co teď?“ rozjímala jsem nad těhotenským testem. ,,Musím to večer říct Tomášovi,“ zamumlala jsem a hodila ho do koše. Čekala jsem, až přítel přijde z práce. Když jsem mu nandala večeři, spustila jsem: ,,Jsem těhotná. Druhý měsíc.“ Tomáš se rozzuřil: ,,To není možné. Vždycky se chráníme.“ Pak dodal: ,,V tom případě to dítě není moje.“
Přítel mě nutil k potratu
To už mi tekly slzy proudem. ,,Je tvoje. Nikdy bych tě nepodvedla. Můžeme jít klidně na testy otcovství, až se dítě narodí,“ prosila jsem ho. ,,Jak až se narodí? Tak snad půjdeš na potrat, ne? I kdyby bylo moje. Já dítě nechci. Musíš se toho zbavit, jinak je mezi námi konec,“ řekl vážně. ,,To po mně nechtěj. Víš moc dobře, že mám zdravotní potíže. Když půjdu na potrat, může se stát, že už nikdy mít dítě nebudu,“ bránila jsem se.
,,Máš na výběr. Dám ti týden čas, aby ses rozmyslela, co je pro tebe důležité,“ oznámil mi a odešel. Propukla jsem v pláč. Hned jsem volala matce. Místo slov podpory mi řekla: ,,Tomáš má pravdu. Měla bys jít na potrat. Jsi mladá na to, abys měla dítě. Jak ho chceš uživit?“ chrlila otázku za otázkou.
Po hovoru s ní mi bylo ještě hůř. Já byla rozhodnutá si dítě nechat. Tomáš se ukázal doma za týden. Už ve dveřích se zeptal: ,,Tak jak ses rozhodla? Já, nebo dítě?“ Položil na zem prázdný kufr. ,,Já si nechci vybírat. Chci, abys zůstal, protože jsi otcem našeho dítěte. Nenuť mě, abych ho zabila. Já ho chci,“ prosila jsem na kolenou.
Matka je na jeho straně
,,Pak je mi líto. Je konec,“ řekl a šel si balit. Zatímco házel věci do tašky, já ho prosila, aby zůstal. Nemělo to smysl. On byl rozhodnutý, že dítě nechce, stejně jako já, že dítě chci. Ten den se odstěhoval. Než odešel, ještě řekl: ,, Kdyby sis to s tím potratem rozmyslela, zavolej mi. Jinak moje číslo smaž. Jako otec se nikdy nepřihlásím. Sbohem,“ křikl ještě a bouchnul dveřmi.
Opět jsem volala matce. ,Mami, představ si to. On vážně odešel. Co mám dělat?“ prosila jsem o pomoc. ,,Já stojím za Tomášem. Pokud čekáš, že tě budeme živit, tak se pleteš. Nesouhlasíme s tím, abys měla ve dvaceti dítě. Zničíš život sobě i tomu malému. Měj rozum,“ řekla výchovně.
Zůstala jsem sama. Bez přítele i rodičů. Nikdo nechápe, že si chci dítě nechat. Věřím, že se o něj dokážu postarat.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.