Radek má za sebou hodně nepěknou životní zkušenost. S manželkou se přestěhoval na vesnici za svým bratrem, aby měl rodinu hezky pohromadě. Jenže jeho idea šťastného soužití v kulisách českého venkova brzy získala zásadní trhlinu.
S bratrem Tomášem jsme měli odmala parádní vztah. Byl o rok a půl mladší, takže jsme si v dětství skvěle rozuměli. Hráli jsme si spolu, drželi při sobě. V pubertě zase lítali za holkama a dělali různé blbiny. Občas jsme sice měli drobné spory a sem tam se i poprali, ale nic extrémního. K sourozenectví tohle patří. Panoval mezi námi opravdu vřelý vztah, který se přenesl i do pozdějšího věku.
Stěhování za bratrem byl životní omyl
Když bylo Tomášovi třiadvacet, odstěhoval se s přítelkyní na venkov. Postavil si tam dům se zahradou a nic mu nechybělo. Já naopak zůstal ve městě a s bráchou jsme se už tolik nevídali, což mě dost mrzelo. Podobně to cítil i on. Já si záhy našel přítelkyni Martu, která se dva roky nato stala i mojí manželkou, přesto mi Tomáš pořád scházel.
Jednoho dne mě přepadla ďábelská myšlenka. Marta vždycky toužila žít někde v klidu, na vesnici, chtěla se starat o domácí zvířata. Napadlo mě tedy, že bychom se odstěhovali za bráchou. Jeho známý zrovna prodával pěkný dům, který se nám s Martou zamlouval. Po delší debatě jsme se dohodli, že ho koupíme. Toto rozhodnutí se ovšem ukázalo jako obrovská životní chyba!
S Martou jsme měli harmonický vztah, který se však po přestěhování na venkov změnil. Po práci jsem často běhal za Tomášem, který se mezitím rozešel s přítelkyní a byl sám. Martě se moje častá nepřítomnost doma nezamlouvala a dávala mi to najevo. Horší však bylo, že se začala líbit Tomášovi a on postupem času zase jí. Já to zpočátku moc nevnímal, bral jsem to tak, že jsme rodina, jenže po pár měsících byly jejich vzájemné sympatie stále silnější.
Manželka mi oznámila, že je těhotná
Byl jsem v práci, přišel domů a Marta nikde. Volal jsem jí a ona mi jen sdělila, že šla na kávu k Tomášovi. Jindy zase spolu jeli na výlet, prostě více času trávila s ním než se mnou, což mě štvalo. Přesto jsem to pořád nijak neřešil. Byl jsem naivní a v tu chvíli šťastný, že spolu tak hezky vycházejí. Tomášovi jsem věřil stejně jako Martě. Vůbec jsem si nepřipouštěl, že by mě mohla s někým podvést, natož s mým bráchou.
Stalo se však něco, co mě posadilo na zadek. Přišel jsem klasicky vpodvečer domů z práce. Marta seděla v obýváku a čekala na mě. Říkala, že se mnou nutně potřebuje mluvit, že jde o urgentní záležitost. Byl jsem unavený, přesto jsem ji šel vyslechnout. Nechodila kolem horké kaše. Oznámila mi, že je těhotná! Zaplavila mě obrovská euforie, začal jsem Martu objímat a líbat. Ona se však chovala chladně. Poté se mi upřeně podívala do očí. „Prosím tě, nezlob se. Nevím, co říct, strašně mě to mrzí, ale to dítě není tvoje...,“ vysoukala ze sebe šokující větu.
Byl jsem jako omámený. Radost ze mě okamžitě vyprchala. Než jsem se stačil zeptat, čí tedy je, řekla mi to sama. „Čekám ho s Tomášem,“ pronesla tichým hlasem. Vjel do mě neskutečný vztek, choval jsem se nepříčetně. Začal jsem na ni řvát, ať se ihned sebere a vypadne z baráku. Pak jsem vzal telefon, vytočil bráchu, na kterého jsem ječel do telefonu jako blázen. Ptal jsem se ho, jak mi to mohl udělat, že je to obrovská zrada. Navíc od člověka, od něhož bych to nečekal.
Bratra i bývalou ženu jsem vymazal ze života
Trápil jsem se moc. Během chvíle jsem ztratil sourozence i manželku, která se nastěhovala k Tomášovi. Dům jsem prodal, rozvedl se a vrátil se do města, kde jsem dřív žil. Marta si Tomáše vzala a porodila mu dceru Aničku. Marta i Tomáš, hlavně tedy brácha, se snaží se mnou usmířit, jenže já nemám zájem.
Našel jsem si novou přítelkyni a pokouším se zapomenout na to, co se stalo. Zapomenout na to, že mám bratra a žít si svůj život. Je to ale strašně těžké a bolest v srdci je enormní. S Tomášem ani Martou se nevídám, ani nevím, jak jim dcerka roste. Ani jednomu z nich nedokážu odpustit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.