Petr měl svého mladšího bratra Pavla vždy rád a byl na něj pyšný. Nečekal, že se mu bude tak dařit v podnikání a stane se z něj velmi bohatý člověk. Právě kvůli tomu si časem přestali rozumět.
Můj bratr Pavel (33) měl dlouholetou praxi v oblasti realit. Časem zkusil podnikat a záhy se mu zadařil obchod snů. Raketově zbohatl. Já mu to moc přál, přestože jsme se kvůli tomu odcizili.
O mladšího bráchu jsem se vždycky staral
Pavla jsem dostal už v dětství tak trochu na starost. Bránil jsem ho před staršími dětmi, pomáhal mu s učením a vždycky jsem se ho zastával, přestože v pubertě měl poměrně složitou fázi. Jednu dobu jsme si mysleli, že snad ani nedodělá maturitu. Ale pak šel do sebe, stal se z něj vysokoškolák a následně pořádný pracant.
Holky šly stranou, zajímalo ho jen to, jak šikovně zbohatnout. V realitách se vyznal jako málokdo. Pomohl mi sehnat slušný byt, ve kterém nyní žiji s rodinou. Byl jsem na Pavla pyšný a když začal podnikat, držel jsem mu palce.
Pamatuji si, jak mi řekl, že se mu podařil ohromný kšeft. Z té částky se mi pěkně protočily panenky. Tušil jsem, že je to výjimečný kluk, co si jde svou cestou a jednou dosáhne všeho, co si zamane. Pak už jsem jen sledoval, jak dál bohatne. A jak si pomalu přestáváme rozumět...
Já si pořídil děti, bráška jachtu
Naše priority se rozcházely i v tom, že já postupně rozšiřoval rodinu, zatímco Pavel rozšiřoval majetek. Nechyběla jachta, letní sídlo, byt u moře. Každé svátky k nám zavítal s jinou krasavicí a vždy vypadal velmi spokojeně. Naše děti měly strýčka Pavla obzvlášť v oblibě, neboť jim k narozeninám kupoval takové dary, na které jsme my zkrátka neměli.
S manželkou jsme se snažili sehnat menší dům a prodat byt, abychom se tolik netísnili. Pavel nám byl nápomocen, ale nechtěl přijít o provizi. Moje žena se zlobila a říkala, že se z něj stal lakomec. Zřejmě si představovala, že nám prostě přihraje nějaký domek za směšnou částku. Nechtěl jsem se s ní hádat, měl jsem Pavla pořád rád, přestože se naše cesty zřejmě rozešly.
Jednou mě vzal na velkolepý večírek svých přátel. Byli to samí zazobanci, nechyběla ruleta, luxusní tanečnice a nejlepší jídlo, jaké jsem kdy jedl. Asi mě chtěl oslnit, jenže já jsem jeho způsob zábavy tolik neocenil. Těšil jsem se domů na svoji ženu a děti. A bylo mi líto, že se Pavel asi usadit nehodlá. Bylo by fajn vídat se jednou společně jako velká rodina.
Přestali jsme se vídat
Bratr už má tolik práce a nemovitostí, že se sotva vidíme. Pořád jsem na něj patřičně hrdý, i když bych s ním neměnil. Zároveň mě vždycky napadá, jaké by to bylo, kdyby žil někde poblíž, měl obyčejnou práci a občas jsme mohli zajít na pivo a poklábosit. Byl bych, jako brácha, mnohem spokojenější.
Doufám, že i Pavel jednou pozná nějakou fajn ženskou. Jednu krásku si sice vzal, ale za půl roku už probíhal rozvod. Na pompézní svatbě jsem se s jeho ženou stačil sotva pozdravit, těžko říct, jaká vlastně byla. Už ani nevím, jaký je vlastně Pavel...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.