Mít doma uklizeno je jedna věc, ale zasvětit život hadru a dezinfekci je věc druhá. Přesně tak to vypadá u Radka doma. Jeho žena Lada je posedlá čistotou. Než se narodily děti, dalo se její chování snést. Teď už ale zachází příliš daleko. A Radek přemýšlí nad tím, jestli třeba není nemocná.
O tom, že je Lada (30) pořádkumilovná, jsem věděl už na začátku vztahu. Zprvu mi to vlastně imponovalo a byl jsem rád, že je taková. Jenže čeho je moc, toho je příliš. Ona tráví víc času s hadrem v ruce než se mnou a s dětmi. Nedá si říct, že nepořádek počká a je čas žít. Sterilní domácnost má na prvním místě. Je možné, že už to dlouho nevydržím.
Našel jsem si pořádkumilovnou ženu
Když mě Lada poprvé vzala do svého bytu, žasl jsem, jak krásně měla uklizeno. Byt příjemně voněl, okna se blýskala a z podlahy se dalo jíst. „Ty asi ráda uklízíš, viď?" vtipkoval jsem tenkrát. Pamatuji se, že na to nic neřekla. Jen se pyšně rozhlédla po svém bytě. I její auto zelo čistotou. To se o mém bytě a autě říct nedalo.
Jsem typický chlap. Uklízím, až když přeskakuji nepořádek. Nějaké oblečení pohozené na židli nebo nádobí na kuchyňské lince mě nemohlo rozhodit. To se ale s přibývající vážností našeho vztahu muselo změnit. V době, kdy jsme se sestěhovali, jsem velmi rychle pochopil jednu věc. Pokud chci mít doma klid, musím po sobě uklízet.
Neexistovalo, že bych nechal boty před botníkem nebo si jen tak odložil čepici na stůl. Podle Lady má každá věc svoje pevné místo. A je třeba to ctít. Zprvu byla tolerantní a dávala mi čas, abych se jejím zvykům naučil.
Žena je cítit dezinfekcí
Po třech letech vztahu se nám narodila dvojčata - Emilie a Mireček. A tehdy se v Ladě v plné síle otevřela její posedlost čistotou. Kvůli malým dětem luxovala a vytírala byt i dvakrát denně. Pořád běhala s hadrem a stírala různé fleky nebo neviditelné nánosy prachu. Jakmile děti něco zašpinily, už jim činila, že takhle by to nešlo.
Přísný metr vytáhla i na mě. Začalo jí doma vadit snad úplně každé smetíčko, které prolétlo vzduchem. Třeba takové ložnicové povlečení mění každé tři dny. A kdybych nehudroval, myslím, že ho převléká a pere každý den. Sterilní prostředí vyžaduje především v koupelně a na toaletě. Koupelnu omývá skutečně každý den.
Moje Lada není cítit žádným parfémem nýbrž dezinfekcí a savem. Už má od různých přípravků velmi rozežrané ruce, ale pořád si nedá říct. Ona nemyslí na nic jiného než na to, co zrovna uklidí nebo setře. Kvůli tomu je nervózní z dětí, protože teď dělají největší nepořádek. Co ale chce po dvouletých dětech? Aby měly na zádech hadr?
Myslím, že je to nějaká diagnóza
A co na to já? Jsem otrávený z toho, že má hadr raději než mě. Možná by mi bylo lépe, kdyby měla milence než tohle. To, že není zcela v pořádku, naznačuje i to, co si obvykle přeje k narozeninám nebo k Vánocům. Jednou je to parní čistič, jindy nový mop na vytírání nebo speciální prachové utěrky z mikrovlákna.
Když se rozhodnu jinak a koupím jí třeba kabelku, je naštvaná. Začínám být silně přesvědčený o tom, že je to nějaká diagnóza. Přeci není normální od rána do večera držet v ruce hadr a čekat, kde se udělá flek. Já na ni ale nestačím. Pro ni jsem jen bordelář, který neví, co je to pořádek. Jak z toho ven?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.