Radovan (38): Vteřina nepozornosti nám změnila život. Od té doby manželka odmítá sednout do auta

Libuše (30) si udělala řidičák před osmi lety. Chvíli trvalo, než se vyjezdila a byla samostatná. Jakmile se tak stalo, mně ubylo mnoho povinností. Před časem ale měla nehodu a bojí se sednout do auta.

Mohlo by Vás zajímat:

David (36): Manželka se zbláznila do hubnutí. Netuší totiž, co mě ve skutečnosti rajcuje

Žena měla autonehodu

Původně si papíry ani dělat nechtěla. Tvrdila, že jí nevadí jezdit po městě autobusem. Divil jsem se jí, protože mít auto a nebýt na nikom závislý je hrozně fajn. Dlouho jsem na ni tlačil, aby si papíry udělala. Nakonec jsem jí ke dvacátým druhým narozeninám zaplatil autoškolu. Namlsal jsem ji, že pokud ji udělá, koupím jí auto.

Na to slyšela a vrhla se do toho s vervou. Zkoušky složila na první pokus. Ze začátku chtěla, abych jezdil všude s ní a delší trasy stále nechávala na mně. Po čase se otrkala a vyjela i na dálnici. Postupně si dojela kamkoliv, kam potřebovala. Na nákup, do práce či za kamarádkou vzdálenou tři sta kilometrů.

Takhle vesele si jezdila několik let. Za tu dobu auto sem tam někde škrábla nebo ťukla zrcátko. Nic, za co bych jí trhal hlavu. To k tomu prostě patří. Jednoho dne ale měla ošklivou nehodu. Ze silnice ji smetla dodávka, která se odkudsi zničehonic vyřítila. Libuše skončila ve svodidlech. Řidič druhého vozidla bohužel zemřel. Libuše se z toho zhroutila.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaromír (59): Manželka si našla náhradu za děti, vlastně hned tři. Asi mě z toho brzy klepne

Odmítala si sednout za volant

Docházela k psychologovi, protože si myslela, že je za to zodpovědná. Policie jí musela několikrát potvrdit, že za to nemohla. Jí to ale nestačilo. Začala brát léky na uklidnění. Od základu se změnila. Bála si i přejít přes přechod. Do auta si odmítala sednout i jako spolujezdec. Trvalo to přes dva roky.

Vše se vrátilo do původních kolejí. Musel jsem jezdit na nákupy sám. Když potřebovala k lékaři, vezl jsem ji tam i zpět. Nebyla vůbec samostatná. Bála se i chodit po městě. Nejraději by byla, kdyby mohla sedět doma. V bezpečí. Vím to, protože mi to sama řekla. Doufal jsem, že to přejde. Mně samotnému z toho šla hlava kolem.

Pak nečekaně otěhotněla. Zkoušel jsem s ní několikrát promluvit na téma auto. ,,Bude nutné, abys začala znovu řídit. Budeš muset jezdit s dítětem k doktorovi. Nebudu se moct vždycky uvolnit z práce. Už se přestaň bát. Za nic jsi nemohla,“ přemlouval jsem ji. Libušinou reakcí byl ale vždy jen pláč. Nechtěl jsem ji během těhotenství rozrušovat, tak jsem to raději nechal být.

Mohlo by Vás zajímat:

Franta (44): Ženou v domácnosti jsem já. Manželka si sama neuvaří ani čaj

Manželčin strach nás limituje

Myslel jsem si, že to po narození dcery vycítí sama, že mít auto a být nezávislá je dobré. Nestalo se tak. Vlastně odmítala řídit ještě urputněji. Hájila to jednoduše. ,,Budu v autě vozit další lidský život. Co když se něco stane? V životě bych si to neodpustila,“ tvrdila. Po porodu se dokonce rozhodla, že auto, které jsem jí koupil, prodá. Bylo její, takže jsem do toho nemluvil, i když jsem si myslel své.

Dceři je rok a půl a žena stále nejezdí. Auto si nakonec nechala, ale stojí v garáži. Já musím být pořád k dispozici. Nejhorší na tom, je, že nemůžeme ani nikam na výlet s malou, protože se Libuše bojí. Netuším, jak z toho ven.

Mohlo by Vás zajímat:

Karel (32): Manželka ztratila po porodu chuť na milování. Vůbec nevím, co s tím

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.