Renáta stojí na začátku dlouhé cesty. Desetiletý syn jí řekl, že se za ni stydí kvůli její silné nadváze. I když to Renátu ranilo, je připravena se postarat o to, aby na ni byl Štěpán zase pyšný.
Co může být pro matku nejhorší? Za mě to, když jí vlastní dítě řekne, že se za ni stydí. Vinou mé laxnosti se Štěpán stal terčem posměchu svých spolužáků. Byla jsem tak sobecká, že mě ani nenapadlo, že je ze mě nešťastný.
Moje životospráva za moc nestojí
Jsme normální tříčlenná rodina. Manžel pracuje na stavbách a já v lahůdkářství. Trávím v práci poměrně dost času, takže jsem se tam naučila i jíst. Bohužel si nenosím vlastní jídlo, ale konzumuji to, co prodáváme. To znamená chlebíčky, cukroviny a samé nezdravé věci. Jeden by řekl, že se toho člověk po čase přejí, ale mně to chutná i po letech.
Sama jsem viděla, jak jsem za posledních třináct let přibrala. Kolik, to přesně říct neumím, protože váze se vyhýbám obloukem. Nicméně stále větší a větší konfekční velikost mluvila za vše. Nijak jsem to neřešila, protože manžel Lukáš (46) si nestěžoval. Ve vztahu nám to klapalo, a to i po sexuální stránce.
Syn se se mnou nechtěl nikde ukazovat
Neměla jsem důvod něco měnit. Na to, že je třeba se nad sebou zamyslet, jsem musela přijít velmi bolestivým způsobem. A to přes syna. Do školy ho vozí buď Lukáš, nebo jede syn autobusem. Když jsem se mu nabídla já, hbitě to odmítl. Totéž se opakovalo, když mi to zrovna vyšlo a mohla jsem ho ze školy vyzvednout. Odmítal to se slovy, že chce jet s kamarády autobusem. Nikdy si domů nikoho nepřivedl. Když někam se školou jeli, chtěl, abych parkovala za rohem a zůstala v autě.
Svalovala jsem to na začínající pubertu. Netušila jsem, že ve skutečnosti se za mě stydí. To jsem se dozvěděla až nedávno. Ve škole se konaly třídní schůzky, na které jsem měla jít já. Před školou stáli Štěpánovi spolužáci. Zaslechla jsem od nich: ,,Hele, to je ona. Štěpánova prasečí máma. Ta je teda ohromná. To se nedivím, že se za ni Štěpán stydí,“ pronesl jeden z nich.
I když to vyšlo z dětských úst, bylo mi to hodně nepříjemné a cítila jsem se trapně. Celé schůzky jsem nad tím přemýšlela. Na konci si se mnou chtěla promluvit třídní učitelka. ,,Váš syn je od začátku roku zamlklý, straní se ostatních. Děje se něco u vás doma?“ tázala se a já netušila, o čem je řeč. Přislíbila jsem jí, že si se synem promluvím.
Slíbila jsem mu, že se změním
Udělala jsem to hned po příchodu domů. ,,Děje se s tebou něco?“ spustila jsem. ,,Prý jsi ve škole tichý a straníš se ostatních. Ubližuje ti někdo?“ zeptala jsem se ho a doufala, že mi řekne pravdu. Štěpán se dlouho odpovědi vyhýbal. ,,Tak mi to řekni, jsem tvoje máma. Můžeš mi věřit,“ naléhala jsem na něj. ,,Mami, já se za tebe stydím. Jsi vážně hodně tlustá. Spolužáci se mi kvůli tomu smějí,“ vypálil a rozbrečel se.
I mně začaly téct slzy. Nebylo lehké to přijmout a slíbit synovi změnu. Na výběr jsem ale neměla. ,,Oni jsou hloupí, že se ti smějí, a já sobec, který na tebe nemyslel. Slibuji, že se sebou začnu něco dělat. Plácneme si na to?“ vyzvala jsem ho a uviděla v jeho očích naději. Jsem na začátku dlouhé cesty, ale pro syna udělám cokoliv. Nesmí trpět za moje chyby.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.