Richard má svoji přítelkyni Julii velmi rád. Změnila mu pohled život a vedle ní se toho mnoho naučil. Možná se stal i lepším člověkem. Nyní ale řeší problém, který se možná tváří jako hloupost. Společně navštěvují čajovny, kde je zvykem zapalovat vonné tyčinky. Julie si je ve velkém pořídila i domů a Richard doma nemůže ani dýchat. Najde se řešení, aby netrpěl?
Jsem ten typ muže, který obdivuje spíše vnitřní krásu ženy než to, jak vypadá navenek. Julie působila na první pohled velmi étericky. Nosila dlouhé sukně, dlouhé halenky, všechno bylo bavlněné. Ovšem, když si k tomu rozpustila svoje dlouhé nebarvené vlasy, byl jsem z ní úplně hotový. Když si vezmu, jak dnešní ženy vypadají, byla jako světlo ve tmě. Okamžitě jsem se do ní zamiloval. Byla to naprosto čistá duše, která ctila lásku, mír a klid. Já starý cholerik jsem se vedle ní dost změnil. Pochopil jsem, co je v životě důležité. O to víc mě teď mrzí, že jsem přeci jen na ní jednu vadu našel.
Změna čajovny přinesla problém
Místo do kaváren jsme společně navštěvovali čajovny. Nejdřív jsem se tam necítil moc dobře, bylo tam přítmí a ticho. Byl slyšet pouze šepot jiných rozhovorů. Sedělo se na polštářích a bez bot. Vzhledem k tomu, že bych kvůli Julii šel i na konec světa, naučil jsem se pobyt v čajovně užívat.
Měli jsme jednu naší oblíbenou, která se musela dočasně uzavřít. Julie z toho byla smutná a tak jsem začal pátrat po nějaké, která by splňovala to, co si Julie přála. Myslel jsem si, že jsem takovou našel, a nemohl se dočkat, až tam svoji milovanou vezmu.
Byla té naší čajovně docela podobná, jediné, co bylo jinak, byl smrad, který tam vládl. Tedy, jak pro koho. Julie z té vůně byla úplně u vytržení. Mně to vůbec nevonělo, spíš mě z toho bolela hlava. To nejhorší mělo teprve přijít. Julie se majitelky zeptala, co to tak krásně voní. Jednalo se o nějaké vonné tyčinky, které se u nich daly i koupit.
Doma se nedá dýchat
Druhý den, když jsem přišel z práce a otevřel dveře našeho bytu, málem to se mnou seklo. Ten smrad už jsem někde cítil. No jistě! Jedná se o totožný puch, jako byl v té čajovně. Vonné tyčinky byly všude. V kuchyni, koupelně a bohužel i v ložnici. Náš byt tím byl zcela pohlcen. Začal jsem otvírat okna, nedalo se tam dýchat. Julie to nechápala. Musel jsem jí narovinu říct, že mi to nevoní.
Že se budeme hádat kvůli vonné tyčince? Tak to by mě ani ve snu nenapadlo. Snažil jsem se alespoň o kompromis, aby si to pálila, když nebudu doma. Bohužel, nerespektovala to. Denně musím přijít domů a cítit se jak v opiovém doupěti. Pro někoho je to sice malichernost, ale mně to vyloženě vadí. Snažil jsem i o to, že půjdeme a společně vybereme jinou vůni. O tom se ale Julie nechce bavit. Jednou jí to voní a basta! Důvod k rozchodu to určitě není, ale to, že mi to vadí a jí je to jedno, to by možná stálo za to se zamyslet.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.