Richard (60): Nedokázal jsem se smířit se smrtí družky. Nakonec mi pomohla "ona sama"

Před půl rokem jsem doprovodil Stáňu na její poslední cestě. Žil jsem s ní přes třicet let, než zemřela na selhání srdce. Větší beznaděj jsem nikdy nezažil.

Mohlo by Vás zajímat:

Františka (25): Pohřbili jsme našeho psa na zahradě. Mám pocit, že je tu pořád se mnou

Zdál se mi strašidelný sen

Po dlouhých letech jsem byl nucen strávit večer úplně sám. Necítil jsem se psychicky dobře, a tak jsem si šel lehnout bez ohledu na to, že ještě nebylo nikterak pozdě. V duchu jsem si přál, aby až se ráno probudím, Stáňa ležela vedle mě.

Usnul jsem ve vteřině. Už ve snu jsem ale cítil, že něco není v pořádku. Pohyboval jsem se v něm po zšeřelé zalesněné krajině. Stoupal jsem do kopce, až jsem se zastavil u budovy, která vypadala jako letecký kryt. Zvědavost mi velela jít dovnitř. První, co mě i ve snu zarazilo, bylo, že i když byla venku tma, uvnitř krytu jsem bez problémů viděl.

Když jsem vešel do další místnosti, padl na mě velký strach. Hrozně jsem se bál, aniž bych tušil čeho. V tu chvíli jsem se probudil. Ujistil jsem se, že jsem v naší posteli. Nehnutě jsem ležel a přemýšlel nad logikou svého snu. Vtom mě vyrušilo ostré světlo z kuchyně. Chtěl jsem se tam jít podívat, ale nohy jsem měl jako z olova.

Mohlo by Vás zajímat:

Stela (19): S mámou jsme se ocitly v těžké situaci. Pomohl nám z ní vzkaz mrtvého dědečka

Promlouval ke mně povědomý hlas

Nehnutě jsem ležel, když tu jsem zaslechl povědomý hlas: ,,Neboj se, Ríšo, to jsem já, Stáňa.“ Pak světlo zmizelo. Vůbec jsem to nechápal. Neměl jsem ani čas to rozluštit, protože jsem si velmi záhy všiml, že mi po pokoji létá můra. Instinktivně jsem jí nastavil dlaň a ona si na ni sedla. Ložnicí se vzápětí rozeznělo: ,,Netruchli kvůli mně, byla jsem hodně nemocná, smrt byla vysvobozením. Hlavně se postarej o naši dceru Růženu.“ Byl to Stánin hlas. Přišla za mnou!

Měl jsem v hlavě zmatek. Nedokázal jsem rozklíčovat, odkud ten hlas přichází. Raději jsem tedy zavřel oči a znovu ulehl. Neměl jsem ale šanci pořádně zabrat, protože mě vzápětí vzbudila rána, jak z nočního stolku spadla fotografie mé družky.

Obrázek jsem zvedl, schoval ho pod peřinu a s hřejivým pocitem usnul. Ráno jsem nad tím vším přemýšlel. Neměl jsem v plánu to nikomu vyprávět, protože ve svém okolí mám samé popírače posmrtného života. Ale cítil jsem, že Stáňa je tu stále se mnou. A to mě hřálo u srdce.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniel (51): Po matčině smrti slýchám a vídám neuvěřitelné věci. Mám strach, že přijdu o rozum

Družka se mnou stále komunikuje

Po pohřbu jsem k sobě pozval pár přátel, kteří moji družku dobře znali. K večeru jsem doma osaměl s Milanem a lahví rumu. Seděli jsme a vzpomínali na Stáňu. Vyprávěli jsme si různé příhody, když najednou Milan prohlásil: ,,Měl by sis vyměnit baterii v hodinách, zastavily se.“ Podíval jsem se na ně a vzal je do ruky. Byly skutečné zaseklé, a to na čase 23:20.

Vyměnil jsem baterii a správně je nařídil. Když Milan odešel, nedalo mi to a podíval jsem se do lékařské zprávy z nemocnice. Stáňa zemřela ve 23:20. Družka se mnou i po letech stále komunikuje. A já jsem za to moc rád. Alespoň trochu se tak dokážu smířit s tím, že už mezi námi fyzicky není.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (26): V dětství jsme se s kamarádkou z legrace pokrevně spojily. Od té doby, co zemřela, jsem měla děsivé sny

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.