Robert (31): Mám holku, která brečí téměř u každého jídla. Posledně to vylepšila modlitbou

Před časem jsem se seznámil s Lenkou (25), která se zdála být jiná než většina žen, které jsem doposud poznal. Je vlastně hodně jiná. Působí jako křehká duše. Taková víla, která mě pohledem vyléčí z každého smutku. Člověk na ni nemůže ani křičet. Má tak bezbranný výraz, že bych se musel propadnout do země jen za to, kdybych na ni zvýšil hlas. Takových žen dle mého soudu mnoho není. Zamiloval jsem se do ní hned od samého začátku.

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (28): Přítel se nechce hádat, já to zoufale potřebuji. Přivádí mě tím k šílenství

Společné bydlení

Když období nezávazného randění ustalo a my jsme se rozhodli pro společné bydlení, těšil jsem se. Trvalému vztahu jsem se nebránil. Doufal jsem, že tou správnou ženskou, kterou jsem pořád hledal, bude právě Lenka. Naše hnízdečko lásky jsme si udělali podle sebe. Lenka přidala kus ženského pohledu, já ten zbytek.

První společný den jsem se rozhodl, že pojedu na veliký nákup. Chtěl jsem, aby bylo všechno dokonalé. Kromě běžných potravin jsem jako správný milovník masa naplnil i mrazák. K večeři jsem nám naplánoval kuře. Měl jsem jeden chutný recept, tak jsem chtěl Lenku překvapit.

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (29): Držíme s přítelkyní dietu. Hubnu rychleji než ona, tak se rozhodla, že mi bude škodit

Brečela nad kuřetem

Chtěl jsem vše mít hotové, než přijde z práce. Nachystal jsem stůl, kuře jsem nechal v troubě, aby bylo teplé. Usedla překvapeně ke stolu. Zdála se být potěšená. Když jsem vyndal pekáč s kuřetem a nesl ho na stůl, vytřeštila oči. Stále ale nic neříkala. Začal jsem ho porcovat. Při prvním nakrojení Lence začaly téct slzy.

Přestal jsem a zeptal jsem se: „Co se děje, pusinko? Proč pláčeš? Stalo se něco?“ Přes pláč jsem jí moc nerozuměl, musel jsem počkat, až se uklidní. Pak řekla: „Víš, jak to kuře muselo trpět? Ty ho chceš vážně jíst?“ „No jasně, už je upečené, tak ho přece nevyhodím,“ zasmál jsem se. „Necito jeden. Takového utrpení, co muselo zažít, a ty na něj ještě nasypeš koření,“ prohlásila.

Dopadlo to tak, že jsem povečeřel sám. Lenka si dala jen brambory a zeleninu. Nějak zvlášť jsem to řešit nechtěl. Za další dva dny jsem měl v plánu udělat hovězí steak. Jsem masový gurmán, takže rád vařím. Opět to mělo být překvapení pro moji milovanou. Doufal, jsem, že tentokrát moji snahu ocení.

Mohlo by Vás zajímat:

Oldřich (35): Manželka se rozhodla, že nebudeme jíst maso. Já jsem z toho na dně, možná se kvůli tomu i rozvedu

Když jím maso, ona brečí

Jakmile jsem jí dal veliký steak na talíř, opět začala brečet a vzlykat. „Co se stalo tentokrát?“ zeptal jsem se trochu odevzdaně. „Ty jsi to asi nepochopil. Nemůžu jíst zvíře, které kvůli mně muselo nelidsky zemřít. To prostě nejde.“ Zatímco já jsem si skvěle pochutnával na steaku, ona s kapesníkem u stolu brečela nad osudem zvířete.

Musel jsem se zeptat: „Ty jako vůbec nejíš maso, jo?“ „Občas si dám rybu, ale to jen výjimečně, protože si myslím, že ta tolik netrpí.“ Za mě holý nesmysl. Nechtěl jsem se ale kvůli tomu hádat. Doma fungujeme prostě tak, že když já mám maso, Lenka brečí.

Občas bývá u přípravy mého chodu. Jednou vzala kuře ještě v obalu do ruky a řekla mu: „Ať tvá duše, kuřátko, odpočívá v pokoji. Omluv mého přítele, že je takový nelida a klidně tě sní.“ Jinak je Lenka docela normální. Jen jsme se ochudili o možnost jít do restaurace. Představa, že tam vyprovází duši zvířete ze světa, mě docela děsí. Nouzový stav nám to stejně neumožňuje.

Mohlo by Vás zajímat:

Bedřiška (51): Manžel je obézní, že si ani boty nezaváže, a mně nadává, že jsem přibrala tři kila

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz