Roland (50): Před třiceti lety se stalo něco, co mi dodnes nedá spát. Chci vědět, kdo byl ten tajemný muž u srubu

Na základě jednoho tajemného příběhu, který jsem si nedávno přečetl, jsem se rozhodl, že se podělím o ten svůj. I když už je to řada let, pořád na to musím myslet. Jde o setkání s postavou, kterou jsme s přáteli spatřili jednoho zimního večera u srubu, kde jsme nocovali.

Mohlo by Vás zajímat:

Juliana (27): Jestli se chci ještě někdy vyspat, musím nechat vysvětit svůj byt. Dějí se tam totiž divné věci

U srubu jsem viděl tajemnou postavu

Bylo mi kolem dvaceti, kdy jsem si oblíbil kempování. Bavilo mě jak přespávání ve stanu, tak spaní pod širým nebem. S přáteli jsme několikrát do roka vyráželi vstříc novým dobrodružstvím. Bylo jedno, jestli je léto, nebo zima. Jezdili jsme pořád. A můj zmiňovaný zážitek se pojí s jednou zimou před třiceti lety.

Naplánovali jsme si dvě noci v horském srubu. Bylo výzvou spát v lese, bez elektřiny a vody. Na tu noc si pamatuji, jako kdyby byla včera. Při svíčkách jsme seděli v chladném srubu a plánovali trasu na další den.

Když se mi začalo chtít na toaletu, musel jsem jít ven. Byl tam tuhý mráz. Vyšel jsem ven a zůstal stát. Pár metrů přede mnou totiž mezi stromy stála vysoká postava. Byl to muž s dlouhým kabátem. „Dobrý večer," pozdravil jsem v domnění, že je to někdo místní. Muž však dál nehnutě stál a ani mě nepozdravil.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (26): Noc v lese byla skutečně magická. Asi mi nikdo neuvěří, co všechno jsem viděla

V noci mě překvapil tajemný muž

„Co tam tak stojíš? Zavři ty dveře, jde sem zima," napomenul mě kamarád. Byl jsem tou postavou tak zaujatý, že jsem skoro nevnímal, že na mě mluví. „Tak zavřeš ty dveře?" ozval se znovu. Pak už to nevydržel a šel ke mně. Když uviděl tajemného muže, také zkoprněl. „Zdravím vás. Co tu děláte v takové zimě?" zeptal se.

Muž nereagoval ani na něj. Jen dvakrát na místě přešlápl. Začal jsem z toho mít divný pocit. Uvědomil jsem si, že nejbližší vesnice je vzdálená víc jak deset kilometrů. Kdyby ten muž přijel autem, určitě bychom to slyšeli. Musel přijít pěšky, což bylo také divné. Bylo minimálně patnáct centimetrů sněhu.

„Raději půjdeme dovnitř," zašeptal jsem kamarádovi. Ten taktéž vycítil, že je něco špatně. Zamkli jsme se a čekali, co bude. Zbytku bandy jsme řekli, co jsme viděli. Smáli se a označovali nás za strašpytle. Mě se ale pořád chtělo na záchod. Musel jsem jít ven. Muž tam pořád stál, jen mi připadal o něco větší.

Mohlo by Vás zajímat:

Drahoslav (70): Vzdušný vír v lese mi ukázal, co se kdysi stalo mému nejlepšímu kamarádovi

Chci odhalit záhadu muže ve sněhu

Zaběhl jsem za roh a vyčůral se snad rychlostí světla. Když jsem se vracel, muž už tam nestál. Možná mě to mělo uklidnit, ale bylo to spíše naopak. Nechal jsem si otevřené dveře a hned mě napadlo, že vešel dovnitř. Prolezl jsem celý srub, nikoho cizího jsem nenašel. Někde tam ale byl. V noci se totiž ozývaly těžké kroky. Všichni jsme slyšeli zlověstný šepot, který nevěštil nic dobrého. Ti, co se předtím smáli, už byli strachy bez sebe.

Nečekali jsme ani na východ slunce. Sbalili jsme se kolem třetí hodiny ranní a srub opustili. Jeli jsme majiteli vrátit klíče. Neudržel jsem se a řekl mu důvod našeho rychlého úprku. „O tom muži kolují legendy. Já ho nikdy neviděl, ale místní lidé na něj věří," vysvětlil mi. „Říká se, že ho u srubu zasypal sníh a on tam zmrznul. Od té doby se tam dějí prazvláštní věci," dodal. Na to místo už jsme se nikdy nevrátili. Jak vám o tom teď píši, přemýšlím, že bych se tam vydal a zkusil tu záhadu rozluštit. Ale nevím, jestli na to budu mít dostatek odvahy.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dalibor (35): Jako myslivec jsem se v lesích nikdy nebál. To se jednoho večera změnilo

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.