Roman se podíval pravdě do očí a musel si přiznat, že jsou jejich děti nevychované. Není to vina nikoho jiného, než jeho a Báry. Jako rodiče selhali a svým dětem se dostatečně nevěnovali. Roman se to pokusí napravit, ale bojí se, že už je pozdě.
Jsem zoufalý z toho, jak jsme s manželkou Bárou (34) vychovali naše děti. I když bych jako táta neměl, napíšu to. Máme děti bez špetky disciplíny, zvyků a dobrého vychování. Nejhorší na tom je, že si za to můžeme sami. Totálně jsme selhali.
Zazdili jsme výchovu syna
Jako první se nám před šesti lety narodil syn Matyáš. Manželka s ním na mateřské strávila sotva půl roku. Spěchala do práce, a tak šel Maty do jeslí. Myslím, že tam to všechno začalo. Jako rodiče jsme na něj neměli skoro žádný vliv. Od rána do večera byl s cizími. Když už byl doma, Bára se mu příliš nevěnovala.
Měla oči jen pro svoji práci. Takže když se kluk po něčem ptal, nebo něco chtěl, Bára to vždycky vyřešila tak, aby měla klid. A už nehleděla na to, zda je to výchovné, nebo ne. Když mu byly asi dva roky, měl jsem pocit, že hodně zlobí. Všichni ale říkali, že to k tomuto věku patří, tak ať ho nechám. Moje máma dokonce říkávala, že jsem byl stejný.
Nikdy jsem se nezamyslel nad tím, že Maty zlobí proto, že vyžaduje naši pozornost. Já nebyl o moc lepší než Bára. Vracel jsem se domů večer a na kluka jsem měl čas tak hodinu. Čím byl syn starší, tím ve mně sílil pocit, že je nezvladatelný. Ovšem nebyl čas to nějak řešit. Bára mi v té době oznamovala, že je v tom.
Naše děti se nesnášejí
Výchova Matyáše šla stranou úplně. Veškerá pozornost se soustředila na Bářino rostoucí břicho. Když se narodila Eliška, všichni jsme nad její roztomilostí roztáli. Matyáš byl ve třech a půl letech zmetek první kategorie. Škodil jak nám, tak své malé sestřičce. Doma se v jednom kuse křičelo a vyhrožovalo vařečkou. Až dnes vím, že jsme to nezvládali.
Eliška stejně jako její bratr nastoupila do jeslí lehce po půl roce. Udělali jsme tu chybu znovu. Nejenomže jsme se dětem dostatečně nevěnovali, ale separovali je i jako sourozence. Když už měli být náhodou spolu, doma nastalo hotové peklo. Pořád jsem si říkal, že z toho ty děti nějak vyrostou.
Děti sice vyrostly, ale s nimi i jejich nevychovanost. Ani jeden z nich nás dnes neposlouchá. Nedá se s nimi pomalu ani nikam jít. Pořád se hádají a perou. Něco jako sourozenecká láska jim nic neříká. A je to jen a jen naše chyba. Bára si to připustit nechce, ale já to vidím. Naše děti jsme nikdy nevychovávali a teď máme, co si zasloužíme.
I známí nám řekli, že máme nevychované děti
Jeden příklad za všechny. Byli jsme letos na čtrnáctidenní dovolené s dalšími rodinami. Všechny děti byly hodné a vychované. Jen ty naše od rána do večera zlobily. Házely po sobě kamením, shazovaly se na zem do kaluží. Když jsme na ně houkli, málem nás poslaly, no víte kam. Nemají z nás respekt, ale jakože vůbec.
Eliška brala bráchovi míč a ten jí za trest dohonil a plival po ní jídlo. A mohl bych pokračovat. Bylo mi hrozně. Známí se na nás podivně dívali a já věděl, co si myslí. Na konci dovolené nám to i řekli. Už s námi příště nepojedou, protože máme nevychované a zlé děti. Bára chtěla, abych se za nás postavil. To jsem nemohl. Měli totiž pravdu. Já mám teď jen strach, že už nám ten vlak ujel a děti už jiné nebudou, ani kdybychom se snažili.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.