Romanova manželka si dala novoroční předsevzetí, že přestane pít alkohol a bude jíst zdravě. On se tomu smál, protože jí to nevěřil. Dnes je to déle jak měsíc a jeho žena sklízí úspěchy. Shodila skoro pět kilo a padají jí kalhoty. Rodina ji chválí, zato Roman má vztek a žárlí.
Když si Markéta (40) dávala novoroční předsevzetí, tajně jsem se smál. Slibovala, že přestane pít alkohol a začne zdravě jíst. Dokonce přísahala, že shodí nějaké to kilo.
Markétino předsevzetí
Už někdy od léta jsme se s manželkou špatně stravovali. Jedli jsme samá tučná a smažená jídla. Po večerech jsme dokázali každý vypít láhev vína. První měsíce nám nepřišlo, že je něco špatně, a tak jsme v tomto duchu pokračovali vlastně až do konce roku. Doma nebyl skoro jediný kus ovoce nebo zeleniny, za to vína a bůčku jsme měli jako pro regiment vojáků.
Den před Silvestrem Markéta pronesla: „Už se nemůžu dočkat, až začneme jíst zase zdravě. Od prvního ledna do toho bouchneme.“ „Co máš v plánu?“ ptal jsem se s chlebíčkem v ruce. „Přestanu pít na tři měsíce alkohol. Budu jíst vyváženě a každý den ujdu minimálně tři kilometry. Ty bys měl také!“ Já jsem se jen zasmál, protože jsem nevěřil, že to zvládne.
Ani na Silvestra jsme se neochudili o dobré a tučné jídlo. Šampus tekl ve velkém a já jsem na její předsevzetí zapomněl. Na Nový rok vstala a udělala si ovesnou kaši. Po snídani odešla a vrátila se, až když její chytré hodinky ukazovaly, že ušla tři kilometry. Já jsem zatím doma ležel na pohovce, rozdýchával kocovinu a cpal se zbytkem cukroví.
Přísný režim
Když mě viděla, řekla: „Ty do toho nejdeš? Znáš pořekadlo, že ve dvou se to lépe táhne, ne?“ Vypadalo to, že to myslí vážně. Já jsem ten den pokračoval ve svém klasickém módu. Na její režim jsem najel až druhého ledna. Nakoupila mnoho zeleniny a ovoce. Našla nespočet zdravých receptů a zdála se být odhodlaná svůj slib dodržet.
Už druhého ledna večer jsem měl nutkavou potřebu dát si skleničku vína. Markéta si místo toho uvařila bylinkový čaj. Přišlo mi, že jít z extrému do extrému je nesmysl. Na oko jsem se snažil dodržovat dietní režim. Na procházky jsem chodil jen nárazově. Markéta si po deseti dnech stoupla na váhu. Měla o kilo méně. Byl jsem v šoku!
Ji to nabudilo k dalším úspěchům, mě to srazilo k zemi. Sám sobě jsem slíbil, že to zkusím dodržovat stejně striktně jako žena. Věděl jsem, že mám veliké břicho a dvě brady. Špatně se mi dýchalo a dost jsem se potil. Změna byla vyloženě žádoucí. Jenže jsem to vydržel sotva dva dny a už jsem se za rohem ládoval klobásou.
Žárlím na svoji ženu
Markéta proměnila svoje procházky v pomalejší běh. Našla se v pokrmech, jako je pohanka, čočka nebo ryby. Přestala mě do toho nutit, už bojovala sama ze sebe. Čekala náš menší rodinná sešlost, kde tchyně připravila domácí koblížky, řízky a čokoládové rolády. Doufal jsem, že Markéta zklame a něco si dá.
Spletl jsem se! Nechala si nakrájet kopu zeleniny a popíjela jen čaj. Já jsem opět nevydržel. Zrovna ve chvíli, kdy jsem měl v puse řízek, někdo z rodiny pronesl: „Teda Markétko, ty jsi pěkně zhubla, sluší ti to.“ Pak se můj bratr otočil na mě a řekl: „Měl bys také začít něco dělat, nebo ti uteče.“
On se smál, ale mně to tak vtipné nepřišlo. Dnes je to přes měsíc, co se Markéta drží. Má dole čtyři a půl kila. V pase asi o sedm centimetrů méně. Všichni ji chválí, že jí to sluší. Vyloženě na ni žárlím, ale bohužel nemám tak pevnou vůli jako ona.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.