Romana (22): Lidé mě mají za blázna, ale já přesto věřím na anděly. Mám k tomu své důvody

Ráda bych se podělila o svůj zážitek, při kterém jsem spatřila anděla. Nejde o velkou záhadu. Zkrátka jsem si ho chtěla přivolat a k mému překvapení se to podařilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (29): Matčin vzkaz ze snu nebyl jen výplod mé fantazie. To ona mi seslala zdravé dítě

Vždycky jsem věřila na anděly

Odjakživa jsem se zajímala o věci tajemné a nadpřirozené. V mé knihovně byste našli knihy jen s touto tématikou. Nejvíce ze všeho mě zajímají andělé, jejich existence a případná úloha v našich životech. Občas jsem měla pocit, že když jsem byla v nějaké šlamastice, byl to právě můj anděl, kdo mi pomohl.

Jenže co oko nevidí, tomu člověk nevěří. Matně si vybavuji několik situací, kdy si myslím, že mi anděl pomohl. Tak třeba před třemi lety. Šla jsem se svým psem Rockym na procházku. Ten pes je do vody jako šílený. Takže sotva spatřil řeku, rozeběhl se k ní. Bylo zrovna po dlouhých deštích, takže bylo dost vody.

Myslím, že mnoho nechybělo a řeka se vylila z koryta. Vysvětlit psovi, že nemá jít do vody, je nemožné. Než jsem něco řekla, už jsem viděla, jak radostně plave. Jenže pak ho začal unášet proud. Ve mně by se krve nedořezal. Nedokázala jsem mu pomoci. A myslím si, že právě v ten moment zasáhla andělská moc.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (23): Navštívila mě tajemná postava. Byl to anděl strážný, nebo duše mé mrtvé sestřičky?

Pokusila jsem se přivolat anděla

Rockyho evidentně něco táhlo směrem ke břehu. Když ho to vyplivlo na břeh, na chvíli se nad ním udělalo zvláštní světlo. Paprsky ale nepatřily slunci, nýbrž nějaké vyšší moci. Tehdy jsem špitla směrem k nebi vřelé poděkování. Většina mých známých mě má za blázna, že věřím na anděly. A mě je to jedno. Jejich škoda, že nevěří.

Nedávno jsem dočetla knížku o andělech. Na konci bylo napsáno, jak si svého anděla přivolat. Bylo až k neuvěření, jak prosté to vlastně je. Jednou z možností jsou tarotové karty. Další způsob je pouhá meditace. Zvolila jsem variantu číslo dvě. Usedla jsem na zem a snažila se anděla přivolat.

Nemyslela jsem na nic jiného než na spojení s ním. Na zemi jsem seděla několik hodin. Chvílemi se mi ztrácela koncentrace, takže jsem začínala pořád znovu a znovu. A v jeden moment jsem se ocitla mimo prostor, ve kterém jsem se nacházela. Byla jsem někde jinde. Nebylo tam nic. Jen já. A pak se to stalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Radana (36): Dcera přežila komplikovaný porod jen díky andělíčkovi strážnému

Teď už vím, že každý máme svého anděla

V tichu a prázdnu se mi zjevila krásná postava anděla. Měla podobu ženy. Její světlá pleť a laskavý pohled mě dohnaly k slzám. Napřáhla ke mně ruce a pronesla: „Co si přeješ, dítě?" A já málem přestala dýchat. Na odpověď jsem neměla dostatek energie.

Dívala se mi hluboko do očí a já cítila tolik lásky. Ten pocit absolutního bezpečí jsem snad ještě nikdy v životě necítila. Několik okamžiků jsme se na sebe dívali, poté jsem se vrátila zpátky do svého pokoje. „Tak to bylo něco," vydechla jsem. „Vážně mám svého anděla..."

O další setkání se pokoušet nebudu. Nerada bych anděla zbytečně vyčerpávala. Teď vím, že když půjde do tuhého, je tu a pomůže mi. Stejně jako tenkrát mému psovi. Věřte mi, každý z nás má svého andělíčka.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vilma (25): Anděl mi pomohl udělat velké životní rozhodnutí. Navštívil mě nejen ve snu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.