Radana zažila během porodu černou chvíli. Její dcera Amálka měla kolem krku omotanou pupeční šňůru a zdálo se, že nepřežije. Na sále se stal zázrak a nedýchající holčička se probudila. Až po pěti letech se Radana dozvěděla, co se ten den stalo. Amálka mamince řekla, kdo ji zachránil.
Stalo se mi něco, na co nikdy v životě nezapomenu. A moje dcera konec konců také ne. Její příchod na svět byl velmi komplikovaný a náročný. V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že ho nepřežije. Tomu však zabránil její anděl strážný. Pevně omotanou pupeční šňůru rozmotal a dal jí možnost žít.
Narození dcery provázely komplikace
Celé těhotenství probíhalo bez větších komplikací. Normálně jsem fungovala až do sedmého měsíce. Ty poslední dva do porodu už byly náročnější. Často mě zmáhala fyzická únava. Nemohla jsem se dočkat dne, kdy konečně porodím. Z porodu samotného jsem strach neměla. Naopak, byla jsem připravena si tento vzácný okamžik maximálně užít.
Když mi praskla plodová voda, manžel Ondřej (35) mě rychle odvezl do nemocnice. Kontrakce každou chvíli sílily a my věděli, že co nevidět budeme tři. Jenže poté nastaly nečekané komplikace. Dcera z nějakého důvodu zůstala uvězněná v porodních cestách. I když jsem byla v bolestech, zaznamenala jsem strach v očích lékařů.
Jeden se dožadoval nástřihu, druhý tvrdil, že to miminko probojuje samo. Věci šly velmi rychle a já neměla prostor pořádně zasáhnout. Po mě se chtělo, abych prodýchávala kontrakce a tlačila. Když už jsem cítila, že je miminko venku, zarazilo mě, že neslyším pláč.
Dcera během porodu málem zemřela
Místností se rozlehlo pochmurné ticho. Ondřej se na mě podíval se slzami v očích. A já to v nich viděla. Naše dcera nedýchala. Začala jsem panikařit a chtěla dítě do náručí. Na sále byl zmatek. Pak jsem v tom strachu o dceru konečně slyšela pláč. „Žije!" zvolal jeden z lékařů. „Stal se zázrak," dodal a ukázal mi dítě.
Až o pár dní později jsem se dozvěděla, co se stalo. Amálka měla pupeční šňůru velmi pevně omotanou kolem krku. Doktor, kterého si pamatuji jako Richarda, se přiznal, že když ji vytáhl, myslel si, že je mrtvá. Nedýchala a podle jeho slov její srdce přestalo tlouct. „A pak, jako kdyby se stal zázrak. Začala dýchat...“ řekl tiše a mě tekly slzy.
Roky plynuly a z Amálky vyrostla krásná a zdravá princezna. Když jí bylo pět let, s něčím se mi svěřila. „Mami, víš o tom, že jsem viděla svého andělíčka?" začala jednou. „A kde jsi ho viděla?" zajímalo mě. „Když jsem se narodila. To on mi zachránil život."
Anděl strážný zachránil dceři život
„A jak ti zachránil život?“ zajímala jsem se dál. Na dramatický porod jsem totiž nikdy nezapomněla. „Měla jsem kolem krku nějakou šňůru a nemohla jsem dýchat," pustila se do vyprávění. „A ten andělíček mi ji rozmotal a poté mi do pusy něco vdechl," ponořila se do vzpomínek. „Vím, že byl veliký a měl bílá křídla," doplnila. Nezmohla jsem se ani na slovo.
„A také vím, že se doktor jmenoval Richard a měl strach, že jsem mrtvá. Je to tak?" ujistila se. Z těch slov mi běhal mráz po zádech. Je vědecky dokázané, že si svůj příchod na svět nikdo z nás nepamatuje. Moje dcera je zjevně výjimka. Jejímu příběhu věřím. I tomu, že jí anděl strážný pomohl přežít. Amálka tvrdí, že ho občas zahlédne. Já aspoň vím, že ji pořád stráží.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.