Romana se živila jako modelka a při své práci potkala fotografa Karla, se kterým později začala žít. Když neplánovaně otěhotněla, miminko si nechala, ale Karel jí začal diktovat, jak bude miminko vychovávat, a ona ho poslechla. Teď si to vyčítá.
V patnácti mě moje máma přihlásila na místní soutěž krásy a já ji vyhrála. Od té doby jsem byla posedlá svým vzhledem, máma mi hlídala stravu, každý pupínek okomentovala tím, že „modelky přece nemají ošklivou pleť“, a já se neustále kontrolovala v zrcadle. Když mi bylo sedmnáct, spolupracovala jsem s jednou agenturou a přivydělávala si fotomodelingem. Po střední škole jsem už předváděla šaty na módních přehlídkách, a dokonce jsem si zahrála v televizní reklamě. Bavilo mě to, ale byl to neustálý stres.
Zamilovala jsem se
Ve třiadvaceti jsem potkala Karla. Byl to fotograf a fotili jsme spolu katalog svatebních šatů. Okamžitě jsem se do něj zamilovala a začali jsme spolu randit. Pak jsem se k němu nastěhovala a on mi dohazoval kšefty a já se prakticky nezastavila. Když mi začalo být špatně, myslela jsem si, že to je stresem, jenže jsem zjistila, že jsem těhotná. Mně se vidina miminka docela líbila a Karel byl pro, i když na začátku se moc netvářil.
Od té doby dohlížel na to, abych se nepřejídala a moc nepřibrala. Chodila jsem cvičit, abych se udržovala, ale pak přišel s tím, že doufá, že nebudu kojit. Zasypal mě argumenty, že si zničím postavu, budu mít povislá prsa a navíc, když bude dítě na umělém mléku, rychleji se vrátím do práce. Tenkrát jsem byla hloupá, nechtěla jsem o něj přijít, tak jsem souhlasila.
Po porodu jsem dostala prášky na zastavení laktace a malá byla na umělém. Jenže to sebou přinášelo i nevýhody, místo toho, abych ji v noci jen přiložila k prsu, musela jsem každé dvě hodiny vstávat a připravovat mléko. Byla jsem vyčerpaná, ale Karel mě chválil, jak to zvládám. Postavu jsem měla do dvou měsíců zpátky a prsa zůstala taková jako dřív.
Dělala jsem, co mi nařídil
Jenže Karlovi to bylo málo, přišlo mu, že bych potřebovala zpevnit břicho, a našel jednu slečnu, která by malou hlídala, abych chodit cvičit. Nechtělo se mi od ní, jenže on tak naléhal, že jsem opět souhlasila a každý den chodila do posilovny.
Když měla malá devět měsíců, zařídil soukromé jesle, abych se mohla vrátit do práce. První týden jsem probrečela, pak jsem jen tupě dělala to, co mi nařizuje. Vždycky jsem ten ztracený čas chtěla dohnat a doufala jsem, že ji to nepoznamená. Před jejími prvními narozeninami přišel s tím, že poletíme do Dubaje na focení. Pro malou bychom prý sehnali hlídání. A v ten moment ve mně bouchly saze. Křičeli jsme na sebe a já mu řekla, že už mě to nebaví. Nechtěla jsem si nechat ujít její první krůčky a už vůbec ne, abychom tu nebyli na její narozeniny.
Nakonec odletěl sám a já si sbalila věci a nastěhovala se k mámě. Teď se malé věnuji naplno, do jeslí nechodí, máma se také změnila a do vzhledu mi nemluví a já jsem nejšťastnější maminka na světě. Mrzí mě jen, že ten první rok jsem dceru totálně zklamala.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.