Sára se rozhodla, že bude pracovat i po porodu. Péči o dcerku k tomu zvládá, ale domácnost nestíhá. A tak si na pomoc zavolala paní na úklid. Tchyně to ale nemůže pochopit a bojí se, co tomu řeknou lidi.
S dítětem jsem dost otálela. Zkrátka jsme se nemohli s Kryštofem (32) domluvit, kdy do toho praštíme a opustíme náš sladký život, který byl plný dobrodružství. Hodně jsme cestovali a užívali si. Povedlo se nám ale také založit firmu, která nás slušně živí. Vytváříme webovky pro živnostníky, menší podnikatele a vlastně všechny, kteří u nás službu poptají. Nemůžu si na nic stěžovat.
Už jsem ten kolotoč nezvládala
Když se mi narodila Evelyn, nechtěla jsem být matkou, co se doma potuluje v ušmudlaném triku, umí se bavit akorát tak o kojení a příkrmech a stará se o teplou večeři. A tak jsem nikdy nepřestala pracovat. V prvních náročných týdnech jsem toho musela dost oželet.
Malé už budou dva roky a možná to bylo v kojeneckém věku daleko snazší než teď. Vydržela jsem ten šílený zápřah rok a půl, než jsem bouchla doma do stolu. „Chci paní na úklid," řekla jsem Kryštofovi. Ten sice nejdřív nesouhlasil, nakonec ale uznal, že nemůže všechno ležet na mně. A navíc s malou pracuju. Tak jsme si našli milou paní Naďu, která k nám dochází každý týden. Úklid zvládne za tři hodiny a máme všude čisto a všechno svěže voní.
Ostatní se mi budou smát, říkala tchyně
To, jak ona uklízí, je pro mě naprostou záhadou. Mně by to trvalo snad týden. Ona ale má za pár hodin hotovo, já po starostech a krásně nám to funguje. Když se to dozvěděla moje tchyně, málem vyskočila z kůže. „Mladá ženská a neumí si doma uklidit? Kdo to kdy viděl, to je zas ostuda," začala, když u nás byla na návštěvě. Nejvíc ji trápilo, že žijeme na menší vesnici, kde si to prý každý řekne.
„Až se mi bude Bohuna smát, co to mám za línou snachu, pak pochopíš, co tím myslím. Jsi na mateřský, máš se starat o chlapa a ne se honit za penězma. Pak si pouštíš do domu cizí ženskou," ohrnovala nade mnou nos. Myslela jsem, že pár výčitkami to skončí. Opak byl pravdou.
Tchyně mi nedá pokoj
Kdykoliv k nám přišla, ptala se, jestli už jsem paní zrušila a konečně něco dělám. Abych byla upřímná, neměla jsem sílu se s ní hádat, ono to stejně nemá cenu. Kryštof na to nikdy nic neřekl. Naopak mi potom připomínal, že ji přece musím brát s rezervou.
Já už ale začínám přemýšlet, zda si skutečně jen moc nevyskakuju a nehraju si na něco, co nejsem. Každý šetří a já tu utrácím tisíce měsíčně. Na druhou stranu, ten pocit, že mi někdo tolik pomůže, a já můžu věnovat čas malé nebo práci, je k nezaplacení. To, co dám paní na úklid, vydělám daleko rychleji, než kdybych tu hodiny lítala s hadrem já. Nebo mám poslechnout tchyni a začít se pořádně starat o domácnost?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.