Šárka vždycky považovala svého přítele Vaška za hodného člověka. Nikdy mezi sebou neměli větších problémů. Ty přišly až s vánočním darem od jeho matky.
I když jsme s Vaškem (35) dvanáct let, stále jsme neměli svatbu. Nicméně nebrání nám to v tom vychovávat dvě děti, platit dům a zkrátka žít jako rodina. Teď na Vánoce se ale stalo něco, co mě donutilo začít o Vaškovi přemýšlet trochu jinak.
Doma jsme se kvůli penězům nikdy nehádali
Nikdy jsem po svatbě netoužila. Neříkám, že by se mi nelíbilo být jeden den za princeznu, obléct se do krásných šatů a užít si to. Nicméně zase tolik mě to netankovalo. Byla jsem ráda, když se ukázalo, že Vašek na to má stejný názor. Vždycky nám to přišlo jako zbytečně vyhozené peníze.
Máme dvě děti - Emílii (7) a Robíka (5) - a čtvrtým rokem splácíme hypotéku na rodinný dům. Nikdy se u nás doma peníze nijak nerozdělovaly. Kdo měl zrovna vyšší výplatu, tak platil, a příště se to třeba otočilo. Nikdy, vážně nikdy jsme se kvůli penězům nehádali. Byly doby, kdy jsme jich moc neměli a vlastně nás to spojovalo.
Naučili jsme se skromnosti. Uměli jsme se radovat z maličkostí a neřešit, zda máme nové mobilní telefony nebo televizi. Nejtěžší to bylo v době, kdy jsem byla na mateřské a Vašek to táhl celé sám. Ale zvládli jsme to a náš vztah to jenom posílilo. Po mém návratu do práce už bylo zase dobře.
Přítelova matka mi dala 250 tisíc jako dárek
I dnes se občas stane, že máme na kontech pár tisíc a výplata daleko. Jsme ale naučeni včas zatáhnout za ruční brzdu a uskromnit se. Letos jsme věděli, že nás moc bohaté Vánoce nečekají. My dva si nedáme nic, hlavně aby měly děti, říkali jsme si. Příbuzným jsme pokoupili maličkosti. Spíše jsme se snažili si užít Vánoce jako takové.
Když k nám na Štědrý večer přijeli Vaškovi rodiče, aby předali dárky dětem, jeho matka každému z nás nenápadně strčila obálku. ,,Ať to nevidí děti, Ježíšek asi nemá přístup k penězům,“ smála se tchyně. My jsme pokýváním poděkovali a obálky si schovali. Večer za mnou přišel Vašek. ,,Už ses dívala do té obálky?“ zeptal se.
,,Vidíš. Málem jsem na to zapomněla,“ odvětila jsem a šla pro ni. ,,Tak mi ji rovnou dej,“ nabádal mě. ,,Proč?“ zeptala jsem se a podívala se dovnitř. Bylo tam 250 tisíc. ,,Dej mi to, ti říkám,“ přitvrdil Vašek. ,,Proč? Tvoje máma to dala mně, takže je to moje,“ hájila jsem se. ,,Já s tím naložím líp než ty. Dám to třeba na hypotéku. Tak naval,“ rval mi obálku z ruky.
Trvá na tom, abych mu ty peníze dala
Vyrušily nás děti, které zbystřily, že se něco děje. ,,Ještě jsme neskončili,“ pošeptal mi a odešel. Mě polilo horko. Znovu jsem se podívala do obálky. Nikdy jsem tolik peněz pohromadě neviděla. Druhý den to na mě Vašek zkoušel znovu. Děti odjely k mamce a on otočil dům vzhůru nohama, aby našel, kam jsem obálku schovala.
Byl úplně nepříčetný. ,,Nejsi moje žena. Nemáš nárok na tolik peněz. Dej mi je po dobrém,“ začal vyhrožovat. Zatím se držím. Hned jak to půjde, vložím peníze na svůj účet, aby byly v bezpečí. Nemám v plánu je utratit za nesmysly, ale ani je nechci Vaškovi jen tak dát. Jak se zdá, jeden z nás je na peníze trochu víc.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.