Šarlota (39): Sedm let jsme žili spokojeně, než nás postihla tragédie. Náš dům byl podle sousedky prokletý

Když jsem byla malá, naši koupili velmi starý dům. Vždy snili o tom, že budou v něčem takovém bydlet. Kdyby tehdy tušili, co se tam stane, vyhnuli by se mu obloukem. Ale na to už je pozdě.

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (18): V domě s námi žil duch malé holčičky. Musela jsem jí pomoci najít klid

Táta v našem novém domě náhle zemřel

Až v dospělosti mi mamka převyprávěla historii domu. ,,Když nám tehdy majitelka předávala klíče, řekla nám, proč se vlastně stěhuje,“ začala mamka. ,,Dům jí velmi připomínal jejího manžela, který jí zemřel. Už v něm zkrátka nedokázala žít,“ řekla. ,,A on umřel v tom domě?“ zajímalo mě.

,,Prý přišel o rozum a jednoho dne tak vážně onemocněl, že mu nebylo pomoci,“ odvětila máma a mně přeběhl mráz po zádech. Nám se tam dařilo dlouhých sedm let. Pak i náš táta vážně onemocněl. Začal se chovat velmi prapodivně. Skoro to vypadalo, jako by se zbláznil. Doktoři také přesně nevěděli, co mu je. Jednoho dne taťka náhle zemřel.

Mohlo by Vás zajímat:

Světlana (62): Koupili jsme si na důchod malý domeček za městem, kousek od hřbitova, zdá se, že nás v domě bydlí víc

Sousedka nám prozradila pohnutou minulost domu

Mamka nechtěla v domě zůstat, a tak jsme se stěhovaly. Barák jsme dlouho nemohly prodat. Jednoho dne mamka potkala starší sousedku, která ve vesnici, kde stál ten starý dům, žila dlouhé roky. Řekla mamce něco, nad čím jsme se pozastavily. ,,V tom domě vždy po nějaké době zemře muž, který ho obývá. Nikdy není jasné proč, ale už to tak trvá roky,“ prohlásila a nám došlo, že to není náhoda.

Po pár letech se nám podařilo stavení prodat. Koupil ho muž se ženou a malým dítětem. Žili tam spokojeně sedm let. Pak se muži stalo to, co všem předchozím. Začal se chovat velmi podivně, viděl v domě duchy a v noci slyšel dětské hlasy. Po čase onemocněl a zemřel. I vdova, která po něm zůstala, musela z domu pryč.

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpánka (37): Na dovolené jsem dostala zvláštní náramek. Následně se zlomilo moje prokletí smolaře

Doufám, že ten dům už nikdo nekoupí

Společně s mamkou jsme pátraly po historii, která se k baráku váže. Postavil ho kolem roku 1900 nějaký sedlák s manželkou. Po sedmi letech, kdy zde spokojeně žili, se jim v něm zabil syn. Jaký k tomu měl důvod, už se nikdy nikdo nedozví. Každopádně od té chvíle se v domě děje něco špatného. Vždycky, když se do něj nastěhoval nějaký muž, po sedmi letech zemřel.

Dnes je stavení opuštěné. Já si přeji jediné - aby ho od poslední majitelky nikdo nekoupil, protože je velká pravděpodobnost, že se historie bude opakovat. Nikdy bych nevěřila, že dávná prokletí mohou trvat tak dlouho. Nejlepší by bylo, kdyby byl dům srovnán ze zemí, aby se už nestalo další neštěstí.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Sofie (47): Po mozkové mrtvici slyším hlasy. Nevím, zdali je to dar, nebo prokletí

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.