Marcela (18): V domě s námi žil duch malé holčičky. Musela jsem jí pomoci najít klid

Když se rodiče rozvedli, matce netrvalo dlouho a našla si nového partnera. Marek (44) byl celkem hodný chlap. Máma se vedle něj cítila šťastná. O to šlo především.

Mohlo by Vás zajímat:

Bedřich (67): Buď jsem už starý a začínám bláznit, nebo jsem měl tu čest setkat s duchem

V tom domě jsem se necítila dobře

Bydleli jsme s mámou v malém bytě, kde už pro Marka nebylo místo. On mě velký dům, takže bylo jasné, jak budeme situaci řešit. Náš byt se prodal a my jsme se nastěhovaly k němu.

Když o svém domě vyprávěl, představovala jsem si novostavbu. Realita ale byla jiná. Dům byl skutečně velký, takže každý v něm měl svůj vlastní pokoj, ale byl starý. Navíc se jím táhl podivný zápach. Nechtěla jsem mámě kazit radost, ale necítila jsem se tam dobře. Marek mi dal vybrat pokoj. Vzala jsem si ten ve třetím patře. Nade mnou už byla jen půda.

Jakmile jsme se usadili, začalo se dít něco zvláštního. V mém pokoji neustále poblikávaly žárovky. Někdy se stalo, že rovnou praskly. Během týdne mi je Marek měnil celkem třikrát. Také věci vypadávaly samy od sebe z poliček. Ze stěny za mojí postelí se ozývaly zvuky, které mě děsily. Vrchol všeho byly kroky, které jsem slyšela z půdy.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (31): Musela jsem duchy z našeho nově pořízeného domu vyhnat kadidlem

Kdysi tam žila čarodějnice s dcerou

Sice jsem měla strach, ale musela jsem té záhadě přijít na kloub. A tak jsem po nocích číhala, kdo na půdě chodí. Zprvu jsem viděla jen stopy. Pak se ale jednoho dne přede mnou objevila mlhavá postava. Byla menšího vzrůstu, nejspíš holčička. Než jsem se rozhodla, že to řeknu mamce a Markovi, chtěla jsem znát minulost domu.

S pomocí úřednice na vesnici jsem se dozvěděla, že tam kdysi žila žena, kterou ostatní označovali za čarodějnici. Jednalo se zhruba o patnácté století. Ta žena byla porodní bábou a vyznala se v bylinkách. Tím, že navíc měla dceru netypického vzhledu, lidé se jí báli. Holčička se jmenovala Barbora, byla zrzavá a měla skoro černé oči.

Lidé to přisuzovali černé magii. Historie praví, že jednoho dne její matka zemřela. Malá Barbora zůstala sama. Už nad sebou neměla žádnou ochranu. Místní lidé ji vyhnali ke skalám, kde se nějaký čas ukrývala. Jednoho dne ji upálili jako čarodějnici. Když jsem si celý příběh vyslechla, došlo mi, o co tady jde. Bářina duše stále obývala náš dům.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (45): Poprvé v životě jsem stála tváří v tvář duchovi. Nepopsatelný zážitek

Povedlo se mi její duši osvobodit

Nakonec jsem si své malé tajemství nechala pro sebe. Podle kroků bylo jasné, že je malá velmi vystrašená. Potřebovala už najít klid. Místo toho, abych se ji snažila z domu vypudit, jsem zvolila jiný způsob. Když jsem cítila, že je někde blízko, mluvila jsem na ni. Snažila jsem se jí vysvětlit, že to, co se stalo, není její chyba.

Nabídla jsem jí lásku. Stačilo, abych k ní promlouvala. Jednoho dne se ke mně dostala tak blízko, že jsem se na pár vteřin zadívala do její bledé tváře. Natahovala ke mně ruku a plakala. Byl to pláč, který značil, že se se mnou loučí a odchází za matkou. Po třech měsících snažení přišel den, kdy už jsem ji nespatřila. Věřím, že je u své mámy a našla klid, který tak dlouho hledala.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (21): Zničehonic jsem se rozbrečela a nešlo to zastavit. Ve stejný moment odcházela moje blízká osoba

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.