Facebook
Instagram
Silvie potkala po letech svoji lásku ze školy. Chtěla být s ním, ale musela se postarat o to, aby to manžela ranilo co nejméně. Cíleně se mu snažila zprotivit, aby to byl právě on, kdo se s ní rozvede. Jenže to dopadlo úplně jinak.
Můj muž Jarmil (39) je dobrá duše, kterou nepotkáte na každém rohu. Má snad všechny kladné vlastnosti, které vás napadnou. Nehádá se, nešíří zlo či nenávist. Mě miluje tak, jak by si přála každá žena.
Jak se zprotivit manželovi
Proč jsem se tedy snažila o to, aby mě opustil? Zamilovala jsem se se do jiného. Možná by bylo jednodušší mu to říct a rozvod by okamžitě proběhl. Já jsem mu ale takhle ublížit nedokázala.
Ten, do koho jsem se zamilovala, mi vlastně nebyl tak neznámý. Byla to moje bývalá láska ze střední školy. Tehdy jsme se rozešli jen proto, že jsem se stěhovala s rodiči do jiného města. Láska mezi námi ale nevyhasla ani za desítky let. Osud mi ho seslal zpět. Byla jsem rozhodnutá strávit s ním zbytek života. Mělo to ale jeden háček. Byla jsem stále vdaná a můj nic netušící manžel si to nezasloužil.
Rozhodla jsem se, že začnu hrát hru. Mým úkolem bylo se Jarmilovi zcela zprotivit. Začala jsem tím, že jsem s ním přestala ze dne na den spát. Po pár týdnech se na rovinu zeptal: „Děje se něco, miláčku? Dělám něco špatně?“ Žádné vysvětlení jsem pro něj neměla. Zachovávala jsem tvář ledové královny. Zatímco jiný muž by si našel milenku, Jarmil se začal ještě víc snažit.
Manžel s velkým M
Vzala jsem to tedy přes domácnost. Přestala jsem uklízet a vařit. Špinavé prádlo zbývalo na Jarmila. Místo toho, aby na mě uhodil, proč doma nic nedělám, šel a udělal všechno sám. „Já vím, že nemusí všechno dělat žena. Rád ti pomůžu,“ řekl, sotva vytřel celý dům.
Zavřená v koupelně jsem přemýšlela, jak na něj, aby mu došlo, že jsem úplně k ničemu. Napadlo mě, že mu dám důvod, aby si myslel, že mám milence. Po práci jsem se nevracela domů, jak byl zvyklý. Brouzdala jsem městem a zabíjela čas. Ponížila jsem se natolik, že jsem sama sobě koupila kytky. Domů jsem s nimi přišla velmi nadšená. Na oko jsem hrála hlavu v oblacích.
„Od koho jsou ty květiny?“ zeptal se Jarmil ve dveřích. „Od kolegy Milana. Poděkování za skvěle odvedenou práci,“ řekla jsem tak, aby mohl znervóznět. „Milan je slušně vychovaný chlap. Jsou krásné. Počkej, přinesu na ně vázu,“ řekl místo toho Jarmil. On to vážně nechápe? To musím přijít domů s jiným chlapem, aby mě vykopnul?
Málem jsem udělala životní chybu
Jarmil se ke mně choval skvěle. I on mi začal kupovat květiny. Ráno u snídaně jsem měla vždy nějakou báseň či pár zamilovaných veršů. „Já mu snad řeknu pravdu, že miluji někoho jiného,“ mumlala jsem si pro sebe. Byla jsem na sebe hrdá, že jsem ho zatím s láskou ze školy nepodvedla, ale současně jsem dostala strach, že na mě můj objekt touhy nepočká.
Nakonec se stalo něco, co mě přimělo mé jednání přehodnotit. Zahlédla jsem svoji lásku na ulici s jinou ženou. V tu chvíli mi došlo, jak bláhová jsem byla, když jsem si myslela, že mě pořád miluje. Chudák Jarmil trpěl skoro rok, protože jsem byla slepá.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
