Silvie (55): Dcera mě vyděsila nečekanou návštěvou. Pak jsem zjistila, že byla ve stavu klinické smrti

Mám jedinou dceru Kamilu (24) která už pět let žije v Anglii. Já bydlím sama v bytě, kde Kamila vyrůstala. Nedávno jsem ji spatřila, jak prochází chodbou bytu a usmívá se na mě. Až později jsem se dozvěděla, že v daný moment bojovala o život. Musím říct, že mě z toho bude mrazit ještě pěkně dlouho.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (32): Těžko se tomu věří, ale zelenomodré světlo nad postýlkou mé dcery je asi děda

Dcera žije roky v Anglii

Má dcera Kamila se před pěti lety rozhodla, že zkusí štěstí v Anglii. Bylo těžké zvyknout si na to, že se vidíme jednou za tři měsíce. O to víc jsme si volaly a psaly každý den e-maily. Vzhledem k tomu, že je to pro mě velmi důležitý člověk, její nepřítomnost snáším těžko.

Bydlím v bytě, kde jsme spolu žily od jejího narození. Manžel od nás odešel, když bylo Kamile osm let. Zůstaly jsme jen my dvě. Náš vztah je založený na něčem víc než jen na úrovni matka a dcera. Jsme na sebe vnitřně napojené.

Už několikrát se mi stalo, že jsem na dálku cítila, že je s Kamilou něco špatně. Třeba i jen to, že měla obyčejnou chřipku. Kamila je pro mě ten nejcennější člověk na světě. Kdyby se jí mělo něco stát, nepřežila bych to.

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (24): Pro tátu byla smrt vysvobozením. Teď nad námi drží ochrannou ruku a někdy ke mně promlouvá

Když dcera bojovala o život, přišla mě pozdravit

Minulý rok na podzim jsem seděla v křesle a četla si. V jednu chvíli jsem zahlédla, jak něco prošlo chodbou kolem pokoje. Vzhledem k tomu, že bydlím sama, přišlo mi to podivné. Nemám ani žádné domácí zvíře. Když jsem to viděla poprvé, řekla jsem si, že se mi to zdálo. Během chvíle se to ale stalo znovu.

Postava prošla z ložnice do pokoje, který dříve patřil Kamile. Zaklapla jsem knížku a šla do kuchyně pro nůž. Hned mě totiž napadlo, že mám v bytě zloděje. Pomalu a velmi tiše jsem došla do pokoje. Prstem jsem strčila do dveří, aby se otevřely. A to, co jsem viděla, bylo na infarkt. Kamila seděla u svého stolu.

„Ahoj, mami," usmála se na mě. Jako kdybych zapomněla, že žije v Anglii. A tak jsem se zeptala: „Co ty tady, dceruško?“ Šla jsem k ní blíž. „Už budeme jen spolu," pronesla a stoupla si. Mě v tu chvíli došlo, že vypadá jinak. Natáhla jsem k ní ruku, ale ta projela skrz. „Co se to děje?" vylekala jsem se. „Já jsem mrtvá," řekla a v pokoji se rozhostil chlad.

Mohlo by Vás zajímat:

Vlasta (60): Celý život jsem se bála smrti. Pak mě jeden zážitek přesvědčil o tom, že nejde o nic hrozného

Dcera zažila klinickou smrt

„Mrtvá? Co to povídáš? Mě snad šálí zrak," začala jsem panikařit. Nenapadlo mě nic lepšího, než jít pro telefon a Kamile zavolat. Postava šla za mnou. Kamila nebrala telefon. Volala jsem její kamarádce, která mi to zvedla až na opakované zavolání. „Paní Braunová, Kamila je v nemocnici, bojuje o život. Srazilo ji auto," plakala do telefonu.

Otočila jsem se k postavě své dcery. „To mi nesmíš udělat. Koukej bojovat," prosila jsem ji. „Potřebuju tě živou," dodala jsem a propukla v pláč. Poté jsem omdlela. Probudila jsem se až o několik hodin později. To už jsem měla zmeškané hovory od její kamarádky. Hned jsem volala nazpět. „Kamila žije, ale měla na kahánku," řekla a já pocítila obrovskou úlevu.

Jakmile to šlo, hned jsem sedla na letadlo a navštívila svou dceru. Byla zbídačená až hrůza, ale žila. Později mi prozradila, že asi zažila klinickou smrt, protože byla u mě doma. Popsala mi náš rozhovor a mě se tajil dech. Už to nikdy v životě nechci zažít. Ještě dnes mě z toho mrazí.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Eduard (41): Když jsem byl klinicky mrtvý, spatřil jsem svoji malou holčičku. Možná mi to pomůže žít dál

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.