Silvie (57): Někdy je lepší duchy nevyhánět, ale snažit se s nimi vyjít. Nám s manželem se to podařilo

Není tomu tak dlouho, co jsme se s manželem přestěhovali do nového bytu. Hned ve dveřích jsem ale cítila energii někoho dalšího. Řekněme, že mám cit pro takové věci. Nestalo se mi to poprvé. Dlouho jsem si přítomností ducha nebyla jistá, ale nakonec mi to potvrdila naše kočka.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (28): Bydlíme v bytě po přítelově zesnulé matce, myslím, že se mě její duch snaží vyštvat

V novém bytě jsem cítila další energii

Dlouhé měsíce jsme s Lukášem (55) chodili na prohlídky bytů. Hledali jsme něco, co nás osloví. I když jsme neměli specifické požadavky, byt v sobě musel něco mít. Už jsme to málem vzdali a zůstali ve starém bytě. Čekalo nás pár posledních prohlídek. Když jsme šli na tu úplně poslední, přála jsem si, aby ten byt za něco stál.

A stalo se! Jak jsem do bytu vešla, cítila jsem energii někoho dalšího. Velmi těžko se to popisuje slovy. U makléře jsem si zjistila, po kom ten byt vlastně je. Pán nám na rovinu řekl, že nám nechce lhát. „Před časem tu zemřela starší paní. Šlo o přirozenou smrt," začal. „Rodina ten byt nechce, protože..," odmlčel se. „Protože tvrdí, že duch jejich babičky tady pořád je," dokončil po chvíli.

Zjevně čekal, že se budeme smát, nebo možná bát. My jsme se ale shodli, že byt chceme. „Prej duch, slyšela si to?" zesměšňoval to manžel cestou k výtahu. Já ale věděla svoje. Já tam někoho cítila. S Lukášem nemá smysl takové věci řešit, takže jsem mu to odkývala. Do bytu jsme se nastěhovali během měsíce.

Mohlo by Vás zajímat:

Karla (31): Na vlastní oči jsem se přesvědčila, že máme v bytě duchy. Manžel to ale odmítá řešit

Manžel se po čase přiznal, že ducha cítí také

Společně s námi šla i naše kočka Aura. Prošla si celý byt, pak se spokojeně uvelebila u staršího křesla. Během chvíle začala blaženě vrnět. Jak jsem ji tak pozorovala, došlo mi, že pohyby chlupů naznačují, že ji někdo drbe. Aura vstala a obešla křeslo kolem dokola. Pak na něj vyskočila, udělala klubíčko a znovu se jí zvedaly chlupy.

Vzhledem k tomu, že jsem si nebyla zcela jistá, že tam nějaký duch je, nahlas jsem před manželem nic neřekla. Jen jsem kočku více pozorovala. Vždycky, když ulehla k tomu křeslu, byla nebývale spokojená. Přivírala oči a užívala si dotyky. Když jsem si do toho křesla sedla já, jasně a zřetelně jsem cítila tu energii.

Nakonec jsem se manželovi přiznala, že cítím ducha. Čekala jsem jeho klasickou reakci, že je to blbost, ale překvapil mě. „Já ti to nechtěl říkat, ale já ho cítím také. Občas se kolem mě z ničeho nic zvedne prazvláštní vánek. Projede mi vlasy nebo mě letmo pohladí po tváři," pronesl a já zírala jako blázen, že na to věří.

Mohlo by Vás zajímat:

Marieta (45): Na tu dovolenou v Rakousku nikdy nezapomenu. Manžela se pokoušel zmocnit zlý duch

Respektujeme ducha v našem bytě

Na sto procent nás o duchovi přesvědčila právě Aura. To, jak se někdy dívá do rohu místnosti, jasně značí, že tam někoho vidí. Duch s námi nějak zvlášť nekomunikuje, jen přebývá. A tak jsme se rozhodli, že nemá smysl chtít se ho zbavit. Začali jsme prostírat pro tři, čímž chceme dát najevo dobré úmysly.

Vnímám to, že se v noci občas samo zapne světlo, nebo začne hrát rádio se starými písněmi. Nikdy to však nevypínám, protože chci respektovat ducha a jeho potřeby. Nepopírám, že to je zvláštní pocit, mít v bytě ducha. Ale vlastně se mi to líbí a doufám, že i já budu mít jednoho dne takto hodné spolubydlící, co mě jako ducha v bytě nechají.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (18): Vyvolaly jsme s kamarádkami ducha zemřelé babičky. Takovou chybu už nikdy neuděláme

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.