Simoně bylo svěřeno velké tajemství. Tchyně se jí přiznala, že svého syna adoptovala. Simona slíbila, že pomlčí. Jenže po čase se jí to rozleželo v hlavě. Má chuť to manželovi říct, ale bojí se, co vše tím může způsobit. Byla by raději, kdyby o tom nevěděla. Teď musí manželovi lhát.
Tchyně se mi svěřila s tajemstvím, o kterém bych raději nevěděla. Přiznala mi, že můj manžel není její vlastní syn. Netuším, proč mi to řekla. Já s tím teď musím žít a denně se dívat do jeho očí...
Jela jsem s tchyní na wellness pobyt
Jsem velmi vděčná za to, jak skvělý vztah mám s tchyní Sabinou (65). Je fajn ženská, nikdy neměla potřebu mě nějak hanit. Sedly jsme si hned od začátku. Když Sabině zemřel manžel, hodně se spřátelila s mou mamkou. Ty dvě chodí za kulturou a tráví spolu spoustu času.
V rodině panuje klid a pohoda. Manžel Dan (37) ke své matce velmi vzhlíží. Dává jí najevo lásku a úctu, kterou k ní přechovává. Nedávno měla jet tchyně s mou matkou na wellness pobyt. Matce do toho na poslední chvíli něco vlezlo, a tak jsem jela místo ní. Těšila jsem se na víkend plný odpočinku v dobré společnosti.
Páteční den jsme strávily na masážích a pivních koupelích. V sobotu jsme vyšly na túru a k večeru usedly do jednoho baru. Tchyně do sebe házela jednoho panáka za druhým. Byla jsem tím poměrně rozladěna, protože jsem ji nikdy neviděla tolik pít. K večeru už ji měla jako z praku. Hladina alkoholu v krvi jí zjevně dodala odvahy, aby mi řekla velké tajemství.
Tchyně mi řekla rodinné tajemství
„Musím ti něco říct," začala ve svém opilém stavu. „Dan není můj," řekla naplno. „Není tvůj?" nechápala jsem. „No, je adoptovaný," vysvětlovala. „Panebože. To jsem nevěděla. A Dan to ví?" zajímalo mě. „Jistě že to neví. Myslí si, že je můj," kopla do sebe dalšího panáka. „A proč mi to vlastně říkáš?" potřebovala jsem zjistit důvod.
„Sama nevím. Nějak mě to tíží a chtěla jsem to někomu říct," přiznala se. „Nesmíš mu to ale prozradit," prosila mě. V ten moment jsem jí to sice slíbila. Jenže později, po návratu domů, se mi to celé rozleželo v hlavě. Najednou jsem potřebovala znát všechny podrobnosti. Ty už mi ale Sabina odmítla sdělit.
Jen mi znovu zopakovala, abych Danovi nic neřekla. „A nemyslíš si, že má právo to vědět?" vstoupila jsem na tenký led. „Kdybych chtěla, aby to věděl, už jsem mu to dávno řekla. Takže koukej mlčet," vyzvala mě. A já mám teď obrovské dilema.
Nesmím to manželovi říct
Mám nutkavou potřebu to manželovi říct. Kdyby to věděl, třeba by měl chuť najít svou skutečnou matku. Nepřijde mi to zkrátka fér. Být v jeho pozici, určitě bych to chtěla vědět. Znát svou skutečnou rodinu, vědět, odkud pocházím a kdo je moje krev. Vlastně netuším, proč mi to Sabina řekla. Teď to sice vím, ale nemohu s tím nic dělat.
Pokaždé, když ty dva vidím spolu, mám chuť to celé propálit. Plně si ale uvědomuji, že bych tím mohla hodně pokazit. Mají skvělý vztah, který bych touhou po pravdě mohla zkazit. Byla bych raději, kdybych to nevěděla. Teď abych manželovi celý život lhala.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.