Simona (37): S nevlastní dcerou mám úžasný vztah. Doufám, že to tak zůstane navždy

Amálka (11) je úžasné dítě. Je hodná, chytrá a na svůj věk velmi vyspělá. Také to neměla lehké. Její maminka umřela, když jí bylo pět let. Není to nic, co by mělo pětileté dítěte zažít. Ale Amálka se s tím popasovala moc dobře.

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (36): Dcera mého nového přítele mě nesnáší. Bojím se, že takový vztah nemá cenu

Prvního seznámení s nevlastní dcerou jsem se bála

Když jsem se seznámila s Amálčiným tatínkem Filipem (40), neřekl mi celou pravdu. Na druhé schůzce mi sice oznámil, že má sedmiletou dceru, ale neřekl mi, že je vdovec. Celou dobu jsem si myslela, že je rozvedený. Až dva měsíce po seznámeni jsem se dozvěděla pravdu. Jeho manželka zemřela při autonehodě.

Prvního setkání s Amálkou jsem se proto bála. „Co si o mně asi bude myslet? Jak s ní mám navázat vztah?" obávala jsem se v duchu. Přece jen to byla sedmiletá holčička a já byla nová přítelkyně jejího táty.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (33): Tvrdil, že je vdovec, a kupoval u mě kytky na hrob své ženy. Využil mne hrozným způsobem

Neudělala jsem nejlepší první dojem

Neprobíhalo to úplně nejlépe, byla jsem opravdu hodně nervózní, a tak jsem plácala blbosti. Rozhodně jsem neudělala nejlepší první dojem. Amálka po půl hodině řekla, že jí to se mnou nebaví a půjde si raději hrát.

Byla jsem z toho nešťastná, ale Filip mě ubezpečoval, že si z toho nemám nic dělat. „Dej jí ještě čas. Je to pro ni nová situace. Určitě si tě zamiluje. Stejně jako já,“ řekl a mně hned bylo lépe. Bylo mi jasné, že to s Amálkou nesmím vzdát.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (44): Konečně jsem ve vztahu šťastná. Radost mi kazí jen přítelova dcera, vede se mnou válku

S nevlastní dcerou máme úžasný vztah

Na další setkání jsem se připravila lépe. Věděla jsem, že ji baví stolní hry, a tak jsem jednu přinesla. A tím jsem si Amálku nadobro získala. Hrály jsme si celé odpoledne. Hrozně se jí to líbilo, skoro to vypadalo, že nechce, abych odešla. Při další návštěvě už jsem věděla, jak na ni. A proto na mě už od dveří volala, jestli jsem jí nepřinesla nějakou novou hru.

Samozřejmě, že jsem něco přinesla. Postupně se z nás staly přítelkyně. Bylo to opravdu úžasné, jak rychle si na mě zvykla. Staly se z nás nerozlučné kamarádky, což dokazuje i to, že když jsme se s Filipem brali, šla nám za družičku. Doufám, že nám úžasný vztah vydrží ještě dlouho. Doopravdy ji považuji za svoji dceru a byla bych moc ráda, kdybych i já pro ni byla maminkou.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Zlata (56): Umřela mi maminka a manžel mi řekl něco hrozného. Budu se kvůli tomu rozvádět

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.