Slávek (44): Přestěhovali jsme se do domu po tchánovi. Dějí se nám tam zvláštní věci

Manželka Lucie (42) brala odchod svého otce velmi statečně. S rakovinou bojoval téměř devět let. Nakonec ho ta mrcha dostala.

Mohlo by Vás zajímat:

Rupert (42): Cestou na chatu se mi stalo něco děsivého. Nevím, zda ještě někdy půjdu bez obav do lesa

Dům po tchánovi nám spadl do klína

Když se s tím žena trochu vyrovnala a vyřešilo se dědické řízení, přišla s otázkou: „Co kdybychom se nastěhovali do domu po tátovi?“ Byl bych blázen, kdybych to odmítl. Bydleli jsme v bytě dva plus jedna, zatímco tchánův dům byl opravdu prostorný.

Já si ale chtěl být jistý jednou věcí. „Zvládneš tam, miláčku, bydlet?“ otázal jsem se. Věděl jsem, že Lucka je na některé věci citlivá. „To ti slíbit nemůžu, ale věřím, že by si to tak přál,“ odvětila. Během několika měsíců jsme se stěhovali. Tchán měl u domu velkou zahradu. Moc jsem se tam těšil.

Barák byl udržovaný, takže jsme nemuseli nic opravovat nebo měnit. Lucka si jen přála, abychom tátovy věci dali do krabic a odnesli na půdu. Nechala si na očích pouze některé maličkosti jako malou harmoniku, nějaké knížky a v ložnici lampu, která byla starší než tchán.

Mohlo by Vás zajímat:

Ingrid (29): Moji životní lásku ovládl démon, který ji donutil se zabít. Pak si přišel i pro mě

V noci bezdůvodně svítila lampa

Bál jsem se, jak se Lucce bude první noc v domě spát, ale nakonec se tam cítila dobře. Nejednou řekla: „Ty, Slávku, já tady toho tátu cítím. Je to možný?“ Já jsem ji jen pohladil a myslel si své. Pak to ale začalo. Bylo ráno, přesně 2:22, a já jsem se probouzel z opravdu hlubokého spánku. Sám jsem tím byl zaskočen, protože normálně jsem spával celou noc. Pomalu jsem otvíral oči, když mi pohled padl na lampu, která svítila.

„Divné,“ podivil jsem se. Stoupnul jsem si a chtěl ji zhasnout. Omylem jsem přitom zakopl o šňůru a lampu strhnul na zem. Roztříštila se. To vzbudilo Lucku. „Co děláš?“ vyjekla. „Lampa svítila, tak jsem ji chtěl zhasnout, ale zakopnul jsem,“ omlouval jsem se. Lucka navrhla, abychom to uklidili až ráno. Hned jsme oba zase usnuli.

Když jsme se ale ráno probudili, čekal nás šok. „Zdálo se mi to, nebo jsi v noci rozbil tu lampu?“ seděla na posteli žena. „Rozbil, také si to pamatuji,“ odpověděl jsem. Oba jsme nevěřícně zírali na stolek, kde zcela nepoškozená stála ta údajně rozbitá lampa. „To jsem teda blázen,“ pronesl jsem a šel si na ni sáhnout. „Tak se nám to asi zdálo,“ pokrčila rameny Lucie.

Mohlo by Vás zajímat:

Marián (61): Můj dům mi zachránil život. Ve správnou chvíli mě nepustil dovnitř

Domem zněla melodie

Další noc to byla pro změnu Lucka, kdo se ve 2.22 bezdůvodně probudil. Slyšela zvuk harmoniky. Seděla na posteli a poslouchala. Mě to vzbudilo o pár minut později. Společně jsme šli vypátrat, odkud melodie přichází. Přesné místo jsme nenašli. Budilo to dojem, že se rozléhá celým domem. Co bylo ještě zvláštnější, že harmonika po tchánovi neležela tam, kam ji Lucie při nastěhování položila. Hudba hrála celou noc.

Ráno vstala Lucie jako první a šla do kuchyně. „Slávku! Něco se tu musí dít. Ta harmonika tu leží. V noci tu ale nebyla,“ volala na mě vyděšeně. Pak se vrátila do ložnice a řekla: „Tátova fotka leží v kuchyni na zemi. Vedle toho je otevřená jeho oblíbená knížka. Už asi vím, kdo v noci hrál.“ Jsem racionálně uvažující osoba, ale tentokrát jsem musel dát ženě za pravdu. Tchán je tu pořád s námi.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeněk (35): Mojí vášní je fotografování. Při jedné výpravě jsem zavadil o prazvláštního muže

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.