Slávka se po rozvodu snažila najít novou lásku. Běžným způsobem to nešlo, tak na radu kolegyně zkusila seznamku. Zprvu se zdálo, že to byla výhra. Lumír se jevil jako skvělý muž. Ovšem jen do chvíle, než začal být přehnaně dotěrný.
Po rozvodu jsem nechtěla zůstat sama. Normálně jsem se ale seznámit nedokázala, a tak jsem dala na doporučení kamarádek. Založila jsem si profil na seznamce a doufala v zázrak. Ten se nekonal, a ještě jsem se musela několik měsíců schovávat, aby mě otravný Lumír (55) nenašel.
Naději na lásku jsem hledala na seznamce
Když jsme se s manželem Františkem rozváděli, brečela jsem jako želva. Představa, že budu do konce života sama, mě děsila. Sotva jsem se otrkala, snažila jsem se s muži navazovat kontakty. Kolegyně v práci mi daly pár tipů, které ale v praxi nefungovaly.
Většinou jsem si někde v obchodě vyhlídla oběť, kterou jsem chtěla ulovit - ať už úmyslným strčením do vozíku, nebo dotazem, že něco nemůžu najít. Nikdy z toho ale nic nevzešlo. Po roce samoty jsem začínala být zoufalá. ,,Tak já snad vážně zůstanu sama. Může člověk v mém věku vůbec ještě někoho najít?“ zoufala jsem si u kolegyň. Moudrá Zdeňka navrhla něco, čeho jsem se chytla.
,,Tak si založ profil na seznamce. Dneska to dělá kdekdo,“ poznamenala a já dostala naději. Nejsem zrovna počítačový expert, takže mi s tím Zdeňka nad láhví vína pomohla. Vyplnila jsem základní údaje, vložila aktuální fotografii a napjatě čekala, co se bude dít. K mému velkému překvapení přišlo poměrně dost reakcí.
Byl to lítostivý podivín
Vybrala jsem ty nejzajímavější a začala si se dvěma muži dopisovat. Lumír byl od začátku jasný favorit. Už tím, že se nebránil setkání. Zarezervoval nám stůl v restauraci a já nervózní jako školačka šla na rande. Prvotní stres a nervozita ze mě po pár minutách opadly. Lumír mluvil hodně o sobě a svém dosavadním životě.
První dojem byl víc než dobrý a já se těšila na další setkání. Ta povětšinou probíhala stejně. To až po čase se začal Lumír jevit jako nevyrovnaný a lítostivý podivín. On o sobě totiž mluvil pořád. Především o tom, jak mu bývalá žena ublížila. Jak se snažil a ona to nedokázala ocenit. A právě to jeho snažení začalo lézt krkem i mně.
Zahleděný sám do sebe a plný křivdy. Jako by za všechno jeho neštěstí mohli jen druzí. Ta jeho přehnaná důvěrnost mi začala být odporná. Ve svém věku už jsem nechtěla ztrácet čas a pomalu začala ze vztahu couvat. Přestala jsem mu zvedat telefony a reagovat na zprávy. To však Lumíra neodradilo a začal se mi ještě více podbízet.
Nemohla jsem se ho zbavit
Čekal na mě před prací a nutil mi, že mě odveze domů. Čekala bych, že se zeptá, proč se nevídáme tak často, ale zjevně mu nic nedocházelo. Stačilo mu, že má někoho, kdo poslouchá ty jeho otravné výlevy. Dospělo to do fáze, že jsem se potají plížila z domu a do práce chodila zadním vchodem.
Co se Lumírovi nedalo upřít, byla výdrž. Dva měsíce se se mnou snažil spojit, nebo mě někde odchytit. Nakonec mi z patové situace pomohlo seznámením se skutečným mužem. Sice jsme s Jardou (60) na samém začátku, ale už teď vím, že i kdyby to s ním nevyšlo, na seznamku už nepáchnu. Chodí tam stejní zoufalci, jako jsem tehdy byla já.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.