Paní Slávka je v důchodu už dva roky a konečně měla čas na to, co kvůli práci zanedbávala. Když se k ní později přidal její manžel Hynek, těšila se, že si budou užívat společně. Jenže Hynek svůj odchod do důchodu pojal trochu jinak, než si myslela.
S mým mužem Hynkem jsme vychovali tři děti a já jsem na ně moc pyšná. Máme dva kluky a jednu dceru, všichni už mají děti, a když se u nás sejdeme, bývá velmi veselo. Na důchod jsem se hodně těšila, představovala jsem si, jak budu mít více času na vnoučata, jak si budu klidně celé dny číst nebo budeme jezdit s Hynkem na výlety.
Celý život jsme byli akční. S dětmi jsme procestovali snad všechny krásy naší republiky. Ani jeden z nás se v šedesáti necítil, že patří do starého železa. Ba naopak, každou první sobotu v měsíci jsme mívali s přáteli turnaj v tenise, každý rok jsme jezdili do otevřených sklepů na Moravě, samé výlety, zábava a srandičky.
I jemu to nastalo
Hynek šel do důchodu dva roky po mně. Zamluvila jsem stůl v restauraci, protože jsem ho chtěla symbolicky přivítat do „jiného světa“. Jenže Hynek vypadal, že má špatnou náladu. Moc nemluvil, nechtěl si dát ani dezert, rovnou zaplatil a šli jsme. Další dny byl mrzutý a nevěděl, co má doma dělat. Lákala jsem ho na zámek, na hrad, ale nechtělo se mu. Blížila se první sobota v měsíci a volala jsem přátelům, jestli se sejdeme jako obvykle, ale Hynek mi řekl, ať to zruším, prý se necítí dobře.
Měsíc byl jako vyměněný a já doufala, že ho to přejde, jenže pak se z něj stal úplně jiný člověk. Když jsem se vrátila domů ze zahrádky, Hynek seděl v křesle a tupě koukal v televizi na dechovky, které nikdy neposlouchal. Po sedmé hodině se odebral do postele a ráno byl vzhůru už od pěti.
Co se to s ním stalo?
Začal chodit pomalu, a když našel ve stodole starou hůl po dědečkovi, smála jsem se, co s ní chce dělat. K mému překvapení ji začal používat při chůzi, přitom s nohama nic neměl. Kladla jsem mu na srdce, že důchod nic nemění, přece jsme pořád ti samí lidé. Ještě před měsícem běhal s raketou na hřišti a degustoval dobrá vína a teď se vymlouval, že ho pálí po víně žáha a musí se šetřit. Je to půl roku a on je čím dál tím horší.
Stal se z něj typický důchodce, kterým se vždycky v duchu smál. Skladují se u nás letáky do obchodu, Hynek studuje bedlivě ceny a minule dokonce přišel s tím, že si koupil boty, tzv. důchodky. Málem jsem spadla pod stůl. Několikrát za den si měří tlak, to také nikdy nedělal. Chci zpátky svého vitálního Hynka, který měl chuť do života. Takhle si přijdu, že žiji s prominutím se svým dědou.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.