Sofie (39): V našem bytě žije cosi děsivého. Nevím, zda se tam ještě někdy budu cítit dobře

Už když jsme se s Honzou (41) do našeho bytu nastěhovali, měla jsem pořád pocit, že mi někdo stojí za zády. Před manželem jsem mlčela, protože by mě považoval za blázna. Jenže občas se i náš syn Toník (3) choval, jako by někoho viděl.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (25): V bytě jsem cítila něčí přítomnost. Teprve pes mě ujistil v tom, že se nemýlím

V noci jsem zaslechla hovor z chodby

Sem tam problikala žárovka nebo samy od sebe bouchly dveře. Člověk si pro to vždycky našel nějaké racionální vysvětlení. I proto, že Toník velmi často zíral na místo, kde nikdo nestál, jsem měla vysvětlení. Je to zkrátka dítě. Ovšem nedávný zážitek mě utvrdil v tom, že v bytě nejsme sami.

Honza chodil velmi brzy do práce, takže jsem se často probouzela v prázdné posteli. Byly čtyři hodiny ráno a já z chodby zaslechla rozhovor. Byl to dialog mezi ženou a mužem. První, co mě napadlo, byli zloději. Toník spal vedle v pokoji a já se o něj začala bát. Vzdor strachu jsem se zvedla a šla do chodby.

Netušila jsem, co mě tam čeká. Vešla jsem proto velmi opatrně. Spatřila jsem tam dva páry rudých očí, jak jezdí po zdi. Porozhlédla jsem se, co bych si mohla vzít do ruky na obranu. Nic mimo klíče a lžíci na boty tam nebylo. Když jsem se pro ni chtěla natáhnout, tělo mě neposlouchalo. Celá jsem ztuhla.

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (35): V bytě po prarodičích jsem nebyla sama. Věřím, že jejich duše tam stále žijí

Povolali jsme na pomoc senzibila

Hned mi blesklo hlavou, že musím jít k synovi. Nemohla jsem se ale hnout z místa. Pak mě polil pot a já se probrala. Seděla jsem opět na posteli. ,,To ale nebyl sen. Na ten to bylo příliš živé,“ pronesla jsem. Šla jsem za synem. Seděl v postýlce a pozoroval něco na stropě.

Také jsem tam zvedla zrak. K mé hrůze tam byly zase ty červené oči. Vytáhla jsem syna z postele, naházela do tašek pár základních věcí a z bytu jsme utekli. Zazvonila jsem u své dobré kamarádky a prosila ji o azyl. Svěřila jsem se jí, co se v bytě děje. Prozradila mi, že zná jednoho senzibila a hned mu zavolala. Nabídl se, že k nám odpoledne přijde.

Tondu jsem nechala u kamarádky a jela s mužem na byt. Když vešel, udělalo se mu zle. Musel si sednout. ,,Je to velmi silné. Obávám se, že jsem na to krátký,“ řekl znaveně. Do ničeho se nepouštěl a řekl, že očistu bytu přenechá silnějším. Já se vrátila ke kamarádce. Vše jsem zavolala manželovi. Nečekala jsem, že mi bude věřit. Nakonec se přiznal, že se mu v bytě také stalo něco divného.

Mohlo by Vás zajímat:

Taťána (33): Myslela jsem si, že duchové jsou jen v bytě. Jenže to bylo mnohem horší

Manžel prchl z bytu za námi

Když se vrátil z práce, čekal ho šok v podobě otevřených vchodových dveří. ,,Já je ale zavírala, ba dokonce jsem je i zamkla,“ hájila jsem se. Manžel se chvíli v bytě zdržel, ale měl co dělat, aby se strachy nezbláznil. Několikrát se sama zapnula televize. Dveře se pořád otevíraly, i když byly zamčené na dva západy. Postupně praskly všechny žárovky.

Po mém telefonátu se rozhodl přijet za námi. U kamarádky nemůžeme být napořád. Nevíme, s kým máme tu čest, a tak stále jen vyčkáváme, až to přejde. Pokud vůbec…

Mohlo by Vás zajímat:

Laura (42): Matka slyšela ve svém bytě hlasy. Myslela jsem, že blázní, dokud jsem tam nepřespala

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.