Štěpán si dodnes vyčítá svůj dobrý úmysl pořídit manželce notebook. Od prvního okamžiku u něj byla pořád. Zcela zapomněla na skutečný svět. Žila jen tím virtuálním. Nezměnilo se to ani po porodu a Štěpánovi pomalu docházela trpělivost.
Zatímco jiní muži řeší nevěru své ženy, my máme doma jiný problém. Marta (35) propadla kouzlu internetu natolik, že zanedbává péči o dceru.
Manželka přišla o sociální kontakt
Nejhorší na celé situaci je, že jsem to peklo rozpoutal já sám. Nejprve tím, že jsem trval na tom, abychom se odstěhovali z města. Marta nesouhlasila. Nechtěla přijít o kamarádky a společenský život, který město nabízí. Já na to šel chytře. ,,Přece nechceš, aby naše dítě vyrůstalo ve městě, které je plné výfukových plynů a podivných existencí,“ nasazoval jsem jí brouka do hlavy.
Když zaslechla slovo dítě, otočila a začali jsme shánět dům na vesnici. Během roka jsme se přestěhovali do vísky o sto padesáti obyvatelích. Náš dům měl velkou zahradu a já začal plánovat, jak si pořídíme bazén a uděláme si to hezké. Marta zase skloňovala těhotenství. Koneckonců, už byl na dítě čas.
Jakmile otěhotněla, přišly první komplikace. Musela jít už v druhém měsíci na rizikové těhotenství. Marta byla vždycky akční, takže to, že má najednou sedět doma a držet klidový režim, ji štvalo. Kolem nás bydleli převážně starší lidé. I já hledal způsoby, jak jí to doma oživit. Tak jsem jí pořídil notebook. Tím to celé začalo.
Našla si kamarádky na internetu
Marta ležela u počítače od rána do večera. Založila si profily snad na všech sociálních sítích, které vás napadnou. Navštěvovala stovky různých webů. Aktivně se zapojovala do všech diskuzí. Její nadšení se mi líbilo. Byl jsem rád, že už není znuděná a protivná. U počítače ale byla vlastně pořád. Byl to její věrný parťák.
Po čase jsem se vedle něj cítil méněcenný. Po návratu z práce jsem manželku vždycky našel ve stejné poloze. Kolikrát ani nezvedla hlavu, aby mě pozdravila. Já to nevzdával. ,,Jaký jsi měla den?“ ptal jsem se. ,,Psala jsem si na webu pro matky. Mám tři nové kamarádky. Mám i seznam, co vše musíme koupit pro miminko. Internet je vážně skvělá věc,“ řekla s hlavou zabouřenou do obrazovky.
Nabídl jsem jí, že ji mohu odvézt za kamarádkami, aby přišla na jiné myšlenky. Na to mi řekla, že jí stačí ty z internetu, navíc jí doktor přece naordinoval klid. Cítil jsem se pořád sám a zanedbaný manželkou. O sexu nemohla být řeč, protože kolikrát u počítače seděla i v noci. Nemohl jsem se dočkat, až porodí. Doufal jsem, že pak počítač odloží.
Začala zanedbávat péči o dceru
Těsně po porodu se radovala z narození dcery Jindřišky. V porodnici jsem Martu konečně poznával. Věřil jsem, že až přijdou holky domů, hodí Marta počítač za hlavu a bude jen s dcerou. Jenže ta první měsíce de facto je spala. Takže se nic nezměnilo. Marta byla na počítači i nadále. Já už to viděl jako jasnou závislost. Když bylo malé půl roku, stalo se něco, co mě přimělo zasáhnout.
Přijel jsem domů o tři hodiny dřív, než bylo zvykem. Už od dveří jsem slyšel Jindřiščin pláč. Letěl jsem dovnitř. Martu jsem našel u počítače. Vůbec neregistrovala, že si Jindra skřípla prst do dveří a brečí bolestí. Nejdříve jsem obstaral malou. To už si Marta všimla, že jsem doma. Počítač jsem jí vyrval z ruky. ,,Okamžitě se vzpamatuj, nebo se rozvedu!“ vypadlo ze mě. Marta se lekla. Má povolené dvě hodiny denně na počítači. Jak s malým dítětem.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.