Světlana (50): Syna jsem v osmnácti vyhodila z domova. Zničil, co mohl. Teď prosí o další šanci

Nejtěžší rozhodnutí svého života, které jsem před lety udělala, bylo, že jsem vyhodila vlastní dítě z baráku.

Mohlo by Vás zajímat:

Blanka (50): Naše dcera se rozhodla pro povolání, které mě i manžela rozčílilo. Je to ostuda pro celou rodinu

Slibná budoucnost

S manželem Michalem (55) máme dvě, dnes už dospělé děti. Marka a Jitku. Zatímco s dcerou nikdy problémy nebyly, tak syn nás všechny skoro zničil. Už od útlého věku bylo jasné, že je to velmi nadaný a šikovný kluk. Byl vždy o dva mílové kroky napřed oproti svým vrstevníkům. Měl před sebou velmi slibnou budoucnost.

Začalo to nenápadně. Na Marka si začali stěžovat učitelé ve škole. Chodil pozdě a v hodinách rušil ostatní. Bylo to dané tím, že látku, kterou aktuálně probírali, on pochopil hned. Tak se nudil a narušoval výklad. Nic, co by se nedalo vyřešit. S Michalem jsme mu domluvili a doufali, že to bude stačit.

Rok, kdy měl maturovat odstartovaly trochu větší problémy. Marek nechodil do školy, měl mnoho zameškaných hodin. Nedokázal nám ani říct, kde je, když ne ve škole. Jeho chování nebylo zcela normální. Chodil domů v divných stavech. Manžel vyslovil podezření, že jde o více, než jen alkohol. Náš syn začal brát drogy.

Mohlo by Vás zajímat:

Věra (58): Vyčítám si, že jsem syna vychovala špatně. Chová se k ženě hrozně a ona mlčí

Nejtěžší období v životě

Když jsme na syna uhodili s otázkou, v čem lítá, začalo peklo. Byl zlý, tvrdil, že nám do toho nic není, protože už je plnoletý. Nechápal, že má před maturitou, kterou musí udělat, aby se mohl posunout zase o kus dál. Lítal v tom až po uši. Domů chodil pomalu jen na noc a někdy ani to ne.

V té nejhorší době u nás pravidelně jednou týdně zvonila policie. Vykrádal s partou lékárny. Nevěděla jsem si s ním rady. Stále jsem si opakovala, že je to můj syn a musím se o něj postarat. Jediné řešení byla léčebna. Tu samozřejmě odmítal. Poslední kapkou bylo, když nám vzal vyšší obnos peněz. Následně prodal veškerou elektroniku.

Můj otec, který už byl ve vyšším věku to neustál. Pro Marka měl vždycky slabost a když jsem mu řekla, co se děje, zhroutil se. Dostal mozkovou mrtvici, která ho stála život. Byla jsem vyřízená. Zemřel mi otec, syn bral drogy a manžel vypadal, že si co nevidět sbalí kufry a opustí mě taky.

Mohlo by Vás zajímat:

Nikola (53): Syn se nám svěřil, že se ve svém těle necítí dobře. Chce být ženou

Chce druhou šanci

Musela jsem udělat okamžité rozhodnutí. Syna jsem nadobro vyhodila. Tvrdil, že to nemůžu přece udělat, když jsem jeho matka. Jenže já to musela udělat. Sice mi to rvalo srdce, ale nebylo už jiného řešení. Do očí jsem mu řekla, že je mi jedno, kam půjde. Ať spí třeba pod mostem, ale domů už nesmí. Vyměnila jsem zámky a doufala, že vezme rozum do hrsti a zahájí léčbu. Pak tu byla druhá varianta, že ho ulice dostane na úplné dno. Netrvalo to příliš dlouho a Mirek se dostal do vězení.

Já za to ale byla ráda. Byla to pro něj možnost začít znovu. Za dva roky mi zaklepal u dveří. Prosil mě o odpuštění. Chtěl se k nám nastěhovat, napravit chyby a současně hledal pomoc na začátku nového života. Manžel mi řekl, že si budu muset vybrat. Jen tak tak jsme manželství kvůli synovi ustáli. On ho doma nechce za žádnou cenu. Já mám strach. Co když se syn skutečně snaží o nápravu a potřebuje někde začít? Zatím bydlí na ubytovně a čeká, jak se rozhodnu.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (65): Manžel se pohádal se synem a on k nám přestal jezdit. Vnuka jsem už rok neviděla

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.