Světlana (65): Zůstali jsme sami, přitom máme velmi početnou rodinu. Dohání mě to k šílenství

S manželem Tomášem jsme vychovali tři děti. Jsou dnes už dospělé. Máme dohromady šest vnoučat skoro ve stejném věku. Nejmladšímu jsou tři roky. Jsou to světla našich životů. Nevynechala jsem jedinou příležitost být s nimi. Teď je všechno jinak.

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (37): Manžel mi nadával kvůli guláši. Ukázalo se, že ztratil chuť, protože má koronavirus

Už první vlna byla utrpením

Když byl na jaře nouzový stav, byly to pro mě dny plné černoty. Vnoučata k nám raději nechodila, protože nikdo nevěděl, jestli je to bezpečné. Nákupy jsme se naučili dělat online přes internet. Ven jsme s manželem chodili, ale sami. Byli jsme zvyklí mít kolem sebe vždy děti a teď jsme byli jen my dva.

Naše děti nám pořád volaly, snažily se nás chránit a my to chápali. Dík bohu, že jsem dnes vymoženosti jako skype a my mohli komunikovat alespoň takto. Velmi jsem si oddychla, když začala padat první rozvolňovací opatření. Nikdo z nás se už tak nebál, a tak k nám vnoučata zase mohla.

Nemohla jsem se jich nabažit. Zdálo se, že vše bude zase jako dřív, jen budeme nosit ještě chvíli roušky. Na léto jsme si vzali děti k sobě na chalupu a užili si krásných a veselých čtrnáct dní. Kdybych věděla, že je to na hodně dlouho poslední čas s rodinou, možná bych je ani nepřivezla zpět.

Mohlo by Vás zajímat:

Lubomír (40): Koronavirus vzal manželce zdravý úsudek. Jsme zabarikádovaní doma, šílím z toho

Sedět doma a čekat

Prázdniny se chýlily ke konci. Měla začít zase škola. Netrvalo to ani tři týdny a znovu se kvůli koronavirusu začala dělat opatření. Naše děti byly mnohem přísnější na jakékoliv kontakty. Děti se musely zase učit doma. Nabídla jsem svým dětem, že se můžeme s manželem dočasně rozdělit a pomáhat tomu z dětí, kdo bude potřebovat.

Skoro jednohlasně naši nabídku odmítli. My jsme s Tomášem dostali dlouho přednášku o tom, abychom seděli doma na zadku a nikam nechodili. Prý si nás budou hlídat. Neumíme sedět doma a nic nedělat. Jsme si vědomi toho rizika, které tu teď na náš číhá, ale je to velmi náročné.

Mě to začíná velmi psychicky ničit. Vnoučata k nám nesmí, ale je to kvůli našemu bezpečí, protože jsme v rizikové skupině. Děti u nás zatím také nebyly, bojí se. Nemám ponětí, jak dlouho to vydržím. Každý den je stejný.

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (29): Koronavirus mi ukázal, že můj partner je egoista, kterému je jedno, že nemáme skoro ani na jídlo

Chybí mi rodina

Dokonce nám pro jistotu vzaly klíče od chalupy, aby nás tam nenapadlo jet. Neměly by si nás jak ohlídat, protože je to daleko. Celé se to nedá nějak ovlivnit, ani uspěchat. Mám za týden narozeniny a budu je slavit sama s Tomášem. Z toho se dne na den stává bručoun a tím mi moc nepomáhá.

Každý den sleduji přesná čísla, toho jak se situace vyvíjí. Zatím to nevypadá moc dobře a my tak dost dobře budeme sami ještě pěkně dlouho. Jakmile se dají věci do pořádku, chci být už jen se svojí rodinou a doufat, že už nikdy taková situace nenastane. Vždycky jsem svoji rodinu milovala. Tato divná doba mi jen potvrdila, co je pro mě v životě nejdůležitější. A teď musím být bez rodiny.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaromír (36): Prokletý koronavirus. Během karantény jsem přišel o manželku i o milenku

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.