Táňa by měla být ráda, že se svou tchyní Petrou dobře vychází. Jenže jí se to nezdá. A podezřívá Petru z toho, že přívětivost jenom hraje. Žije kvůli tomu v napětí a neustále ji úzkostlivě pozoruje.
S Petrou (56) jsem se poprvé setkala na rodinné večeři asi před dvěma lety. To jsem s jejím synem Tomášem (30) ještě jen chodila. Měla jsem obavu, protože se o tchyních vždy vykládá, jak strašlivé jsou osoby a jak moc dovedou svým snachám zatopit. Byla jsem připravená na to nejhorší.
Tchyně se mi nezdá
Na té večeři byla Petra vstřícná a milá. Přivítala mě s úsměvem a objetím. Začala se mě vyptávat na mé zájmy, práci a život. Pak mluvila o sobě, svých cestách po světě, různých zážitcích a dobrodružstvích. Její příběhy byly plné humoru a energie. Když se smála, oči jí zářily. Byla silná, zajímavá a neuvěřitelně přátelská.
Jenže jsem stejně celou dobu přemýšlela nad tím, proč se tak tváří... Byla jsem přesvědčená, že to předstírá. Co když jen čeká na příležitost, až se bude moct ukázat v plné "tchyní" kráse? S touto myšlenkou žiju už dva roky. Bude to možná znít divně, ale v její přítomnosti se nedokážu uvolnit. Neustále se kontroluju a po očku sleduji, co dělá Petra. Můj Tomáš, kterého jsem si mezitím už vzala, nad tím obvykle jen kroutí hlavou. Jenže já si nemůžu pomoct. A po každém setkání s Petrou analyzuji, co se vlastně odehrálo.
„Kašli na to, zlato. Stresuješ se zbytečně. Máma je fajn, má tě ráda," řekl mi nedávno Tom, když jsme večer leželi v posteli. On si četl, já seděla, koukala před sebe a přemýšlela. Samozřejmě nad Petrou. Pak mi Tom začal masírovat nohy, ale já se vůbec nedokázala uvolnit, abych si to užila. Po chvíli to vzal, s hlasitým povzdechem se zamotal do peřiny a otočil se ke mně zády.
Šla jsem k ní sama
Jednoho dne nás Petra pozvala na večeři. Tom se zdržel v práci, ale když jsem to zjistila, byla jsem od tchynina bytu asi pět minut. Mám se někde zdržet, abych k ní nešla sama? Nakonec jsem se rozhodla, že to zvládnu. A možná konečně dojde k odhalení její pravé povahy.
Petra mě mile přivítala, upekla fantastickou buchtu. Povídaly jsme si v obývacím pokoji. Pak jsem si najednou nešťastně poposedla na pohovce a loktem zasáhla skleněnou vázu na stolku. Rozkymácela se a pomalu se skácela k zemi. Obě jsme se na to dívaly a nebyly schopné pohybu. Váza sice spadla na koberec, ale stejně se rozlomila na dvě části.
Byla jsem zděšená. Čekala jsem, že mě Petra zasype výčitkami. Ona byla chvíli ticho, pak se začala hlasitě smát! „To je asi tím, že vázy a já si nejsme souzené. Tahle byla moje poslední. Ani ti nebudu říkat, kolik jsem jich rozbila sama..." pronesla, když popadla dech.
Moje tchyně asi nebude špatná ženská
V té chvíli jsem si uvědomila, že Petře poslední dva roky křivdím. Opravdu to není zlá žena, má smysl pro humor a schopnost smát se i v nečekaných situacích. Ztrácela jsem čas tím, že jsem se trápila zbytečnými obavami. Zastyděla jsem se za to, ale nic jsem jí neřekla.
Tom dorazil asi za půl hodiny a já si nemohla nevšimnout překvapení v jeho očích. Určitě nečekal, že nás najde v družném rozhovoru a vytlemené jako dvě školačky. Jsem opravdu ráda, že mám tuto tchyni. Nevyměnila bych ji za žádnou jinou.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.