Mít dobrý vztah s tchyní nebývá vždy lehké. Týna dlouhé roky s Markétou vycházela víc než dobře. První větší rozbroj přišel až teď. Týna stále dvakrát denně kojí dvouletého syna. To se tchyni nezdá, protože zastává názor, že je na to veliký.
Ještě donedávna jsem si myslela, že je tchyně Markéta (58) normální ženská. Náš vztah fungoval dobře proto, že mi do ničeho nekecala a respektovala náš život. Teď se jí ale nepozdává, že stále kojím našeho dvouletého syna Vašíka.
S tchyní jsme měly hezký vztah
Když řeknu, že jsme posledních pět let měly s tchyní hezký vztah, určitě nelžu. Do rodiny mě přijala bez problémů. Na svého syna Viktora (34) nedá dopustit. Byla totiž na tři kluky sama, a tak je vedla přísnou rukou. Bydlíme od sebe pár minut autem, když je třeba, můžeme se během chvíle navštívit.
Po narození syna Vašíka jsem to považovala za výhodu. Markéta mi během šestinedělí hodně pomáhala. Třeba když jsme s Vašíkem měli špatnou a dlouhou noc, přijela, vzala si vnuka na pár hodin do kočárku a já se mohla dospat. To byla obrovská pomoc, za kterou jsem vděčná.
Prvních pár týdnů mi absolutně nešlo kojit. Malý se vztekal, a než se přisáhl, trvalo to věčnost. I s tím mi tchyně pomáhala. Trpělivě mu držela hlavičku a pomáhala mu se krmit. Vybavuji si, že už tehdy říkala něco o tom, že se stejně kojí maximálně prvního půl roku, pak už dítě najíždí na příkrmy. Já ale věděla, že pokud to jen trochu půjde, budu kojit déle než šest měsíců.
Teď jí vadí, že kojím dvouletého syna
A to je to, co nás teď s Markétou rozděluje. Vašíkovi jsou dva a já ho pořád kojím. Ráno, když vstane, tak to vyloženě vyžaduje. A totéž předtím, než jde spát. Prso ho zkrátka uklidní, on si trochu cucne, odpadne a spí jako špalek. A to je pro tchyni něco nepochopitelného. Se svou povahou, co na mysli, to na jazyku, si mě nedávno vzala na paškál.
Byla u nás zrovna na návštěvě, která se protáhla do večerních hodin. Pomáhala mi malého vykoupat a následně uložit. ,,Já ho ještě nakojím, než ulehne,“ odstrčila jsem ji jemně od postýlky. ,,Nakojíš? Takhle velikého kluka?“ zhrozila se. ,,Jasně, je to náš večerní rituál,“ přitakala jsem a vzala syna do náruče. ,,Tak to se mi snad jen zdá. On jde za chvíli do školky a ty ho kojíš?“ rozčilovala se.
Když jsem syna nakojila, byl během pěti minut tuhý. Tchyně už seděla v obýváku s rukama v bok. ,,Takhle to přeci nejde. Na kojení je vážně veliký. Měla bych ho odstavit,“ řekla rázně. ,,Proč? Mlíko se mi dělá, jeho to uspí. Oběma nám to takhle vyhovuje,“ pokrčila jsem rameny.
Rozkázala mi, abych přestala kojit
To ale tchyni nestačilo. Hned začala na internetu hledat informace o tom, že to není výchovné. Měla ale smůlu, protože toho moc nenašla. Beztak si ale začala prosazovat svou. ,,Já měla kluky tři. Představa, že je všechny kojím i ve dvou letech, tak nevím, co by ze mě zbylo,“ řekla. ,,Musíš toho prostě nechat,“ rozkázala mi.
Přiznám se, že jsem jí to v tu chvíli odkývala, ale věděla jsem, že si to budu dál dělat podle toho, jak nám to vyhovuje. Tchyně si ale začala u manžela ověřovat, zda jsem skutečně přestala kojit. Jsme domluvení, že v tomto případě malá lež neuškodí. Já si osobně myslím, že to ani není její věc. Je to moje dítě a já si určím, kdy přestanu kojit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.