Tereza nám zaslala svůj smutný příběh o svém dědovi. Byla mu zjištěna rakovina slinivky břišní. Musel proto dodržovat velmi přísnou dietu a chodit na injekce. Nejdřív se zdálo, že jeho stav je stabilizovaný, ale jednoho dne přišel ošklivý záchvat a ukázalo se, že babička mu dává jídlo, které nesmí. Tereza se s ní velmi ošklivě pohádala. Jak to nakonec celé dopadlo?
Když nám jednoho dne děda zkolaboval na rodinné oslavě, všichni jsme se hrozně lekli. Z ničeho nic se mu udělalo špatně a padl k zemi. Volali jsme sanitku. Musel projít kolečkem různých vyšetření a vyslechl si ošklivý verdikt. Děda měl rakovinu v pokročilém stádiu.
Babička urychlila dědy odchod
Děda se přiznal, že měl poslední dobou divné bolesti v břiše, ale nikomu nic neřekl. Myslel si, že něco špatného snědl. Dnes je zdravotnictví na vysoké úrovni, proto se lékaři i přes jeho vyšší věk rozhodli, že ho budou léčit. Jiné zdravotní neduhy ho netrápily.
Musel ale zcela změnit svůj jídelníček, vyhnout se smaženým a tučným pokrmům, přidat více ovoce a zeleniny a i tak jen nějaké druhy. Měl rakovinu slinivky břišní a to je nerovný nepřítel. Také chodil každý měsíc do nemocnice na injekce, které měly růst nádoru v těle pozastavovat.
Dieta mu měla prodloužit život
Bylo vidět, že nám děda hubne, ale když jsme věděli, že mu dieta prodlouží život, snažili jsme se ho maximálně podpořit. První půl rok po zjištění nemoci dodržoval všechno, co měl nakázané. Až do jednoho dne, kdy nám babička volala, že se dědovi v noci udělalo velmi zle. Nemohl se zvednout z postele, postavit se na nohy. Odmítal doktora, tak prostě jen čekal, až to přejde.
Na babičku jsme se zlobili, protože měla okamžitě volat záchranku. Druhý den jsem tam s přítelem jela. Děda nevypadal vůbec dobře, byl celý bledý, špatně se mu mluvilo. Okamžitě jsem volala sanitku, ta přijela a dědu si odvezla. Byl týden v nemocnici. Pak řekl, že měl ten večer před záchvatem řízky a bramborový salát. Chytal mě vztek, protože to je babičky práce. Neváhala jsem a okamžitě jsem k ní jela.
Neměla jsem možnost se s ním rozloučit
Jako by nebyla ráda, že mě vidí. Zeptala jsem se, jak se děda drží s dietou. A z čeho mu asi tak mohlo být jen tak špatně. Babička dlouho mlžila, až jsem na ni vykřikla: ,,Proč mu dáváš smažený, když víš, že nesmí? Chceš ho zabít?“ Babička se do mě pustila, že mi do toho nic není.
Nakonec mi v hádce přiznala, že děda poslední měsíc podvádí. Vaří mu to, co on chce. I to, co nesmí. Doktor jasně řekl, že děda nesmí smažené a tučné. A přesně to mu babička dává. Pohádaly jsme se tak, že mě vyhodila z bytu se slovy: ,,Už nám sem nechoď, nikdo o tebe nestojí.“
Utekla jsem s pláčem domů. Volala jsem za dva dny do nemocnice, ale děda už tam nebyl. Telefon mi nebral a babička také ne. Nechtěla jsem tam jet, když mě vyhodila, ale chtěla jsem dědu vidět. Po zhruba třech týdnech jsem na ulici potkala známou mojí babičky. Přála mi upřímnou soustrast za dědu. Takhle jsem se dozvěděla, že děda zemřel při dalším záchvatu. Nikdy to babičce neodpustím, že mi nedala možnost, se s dědou vidět ani se s ním rozloučit.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.