Tereza (28): Přítelovi jsem dala nůž na krk. Buď si najde práci, nebo je mezi námi konec

Věřila jsem, že Roman (29) je ten nejúžasnější chlap pod sluncem. Spolehlivý, zodpovědný a navíc i milý. Seznámili jsme se zcela náhodou, když jsem jednoho dne jela domů z práce. Pokukovali jsme po sobě na autobusové zastávce. Líbil se mi a čekala jsem, zda udělá první krok, nebo zůstane jen u flirtu. Udělal ho! Oslovil mě hned po nástupu do autobusu. Byl vtipný, mluvil krásným, hlubokým a sexy hlasem, takže bylo těžké říct mu ne. Dali jsme se dohromady a zpočátku prožívali opravdovou idylku.

Mohlo by Vás zajímat:

Evelína (32): Zatímco já můžu pracovat z domova, manžel musel zůstat doma bez práce. Zažívám peklo

Problémy začaly, když ztratil práci

Když jsme spolu chodili déle než rok, navrhla jsem mu, jestli se nechce nastěhovat ke mně. Souhlasil. Měla jsem radost a věřila, že se tím náš vztah ještě víc utuží. S odstupem času to považuji za chybu. Roman pracoval na směny jako číšník v jedné restauraci. Měli tam dlouhodobě zavedený systém dlouhých a krátkých týdnů, což bylo fajn, protože se mi mohl věnovat ve volných dnech.

Nějakou dobu bylo vše super, poté ovšem nastaly trable. Majitel restaurace se totiž ocitl ve finanční tísni a podnik zavřel. Roman skončil na úřadu práce. Zkraje jsem ho litovala. Ztrátou zaměstnání se očividně trápil, já ale věřila, že si brzy najde něco nového a bude to zase ok. Jenže týdny plynuly jako voda a Roman byl stále doma. Pět měsíců pobíral podporu v nezaměstnanosti, většinu domácnosti jsem táhla já.

Zpočátku měl sice snahu najít si co nejrychleji práci a intenzivně rozesílal životopisy, když ho ale někdo pozval na pohovor a nabídl mu smlouvu, vždycky ji odmítl. Jednou se mu nelíbila pracovní doba, podruhé výše mzdy, potřetí zase prostředí… Zkrátka samé výmluvy. Marně jsem mu vysvětlovala, že je všechno dražší a dražší a potřebuju jeho pomoc. Navrhl mi, že se zatím bude stravovat u rodičů a za mnou bude chodit pozdě odpoledne, až se vrátím z práce. Jenže to není řešení. Plateb bylo hodně a peníze mi z účtu postupně ubývaly.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula (35): Baví mě být ženou v domácnosti. Do práce se nechci vrátit za žádnou cenu

Dala jsem mu ultimátum

„Tak, co je nového s prací?“ ptala jsem se ho, když za mnou přišel. „Jo, už se mi něco rýsuje,“ odbyl mě pokaždé podobným stylem. Mně však už docházela trpělivost. Kór když jeho snaha najít si práci uvadala. Přestal ji aktivně shánět. Večer hlavně pařil hry na konzoli a nic neřešil.

Bez práce byl už rok a ve mně jednoho dne pořádně bouchly saze. „Tak podívej, hochu. Buď do měsíce někam nastoupíš, nebo si sbal věci a vypadni,“ dala jsem mu ultimátum. Koukal na mě jako blázen. Pak se urazil a odešel do vedlejšího pokoje. Druhý den ráno dělal u snídaně jakoby nic, ale já nasadila kamennou tvář a moc se s ním nebavila. Doufala jsem, že se chytne za nos a něco si konečně najde. Ale mýlila jsem se! Sice tvrdil, že má nějakou nabídku a je to na dobré cestě, ve skutečnosti však lhal.

Měsíc uběhl a do žádné práce nenastoupil. Ztratila jsem definitivně nervy. Sbalila jsem mu kufry a vyrazila ho z domu. Už jsem nechtěla dál poslouchat jeho sliby. Byl prostě konec! Mrzelo mě to, protože jinak byl fakt báječný člověk, ale já s ním prostě nemohla žít.

Mohlo by Vás zajímat:

Čestmír (35): Manželka remcá, že máme málo peněz. Přesto se do práce moc nehrne

Po rozchodu přijal místo v kavárně

Nějaký čas jsem o něm neslyšela. Trvalo to zhruba půl roku. Jednoho dne jsem měla domluvené setkání s kamarádkou ze školy. Vybraly jsme si kavárnu nedaleko centra města. Usedly jsme ke stolu a čekaly na obsluhu.

A kdo k nám nepřišel? Roman! Oba jsme byli zaskočení, takže jsme se sotva zmohli na pozdrav. Až když jsem zaplatila, dali jsme se na chvíli do řeči. Ptal se mě, jak se mám. Pak mi řekl, že tu pracuje dva měsíce a mimo jiné z něj vypadlo i to, že si našel novou známost. Poté jsme se rozloučili a já zamířila k domovu. Do té kavárny jsem už nikdy nešla a záměrně se jí vyhýbám dál.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jirka (37): Manželka byla pět krásných let na mateřské a já neměl důvod žárlit. Co se vrátila do práce, tak úplně šílím

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.