Tereza si není jistá, jestli se z jejího manžela nestává alkoholik. Pepa už déle jak půl roku pije každý večer. Jejich vztah tím velmi trpí, protože Pepa je jí teď odporný. Je stále cítit alkoholem a v noci vyvádí.
Můj manžel Pepa (34) našel zálibu v každodenním popíjení alkoholu. I když si nemyslím, že je alkoholik, vadí mi to. Není totiž dne, kdy by si něco nenalil. Chodí pozdě spát, ráno má problém vstát. Jakmile není doma dostatek alkoholu, není s ním řeč. Nevím, jak to mám řešit.
Během pandemie jsme pili společně
Ono už v průběhu pandemie neměl daleko k tomu, aby byl každý večer zpitý pod obraz. Jenže tehdy jsme v tom jeli společně. Nebylo do čeho pořádně píchnout, všechno kulturní dění stálo, a tak jsme pili. Každý večer jsme si otevřeli láhev a seděli do půlnoci u televize. Možná tak rok jsme v kuse pili.
Když se za pandemií udělala tlustá čára, já jsem začala zase žít. Byla jsem ráda, že mohu každý den jet do práce, nebo si zajít s kamarádkou do kina. To Pepa, ten se pořád hledal. Odtrpěl si svých 8 hodin v práci a pak seděl doma s pivem v ruce. Už ani nevím jak, ale nějak se mi podařilo ho z toho dostat.
Přišlo období, kdy pil jen o víkendu. A někdy ani to ne. Ulevilo se mi, protože jsem o něj jeden čas měla strach. Celý minulý rok se tak nějak držel. Začal dokonce jezdit na kole a trávil víc času s dětmi. Na jeho alkoholové období jsem rychle zapomněla a těšila se z toho, že je to zase ten starý dobrý Pepa.
Manžel nedá bez skleničky ani ránu
Ani nevím, co se stalo, že do toho zase spadnul. Už loni v prosinci jsem si všimla, že zase každý večer popíjí. Svaloval to na blížící se Vánoce a konec roku. Ten vždycky těžce nesl, protože nevěděl, co přinese nadcházející rok. Jenže přehoupl se leden a já Pepu potkávala každý večer s nějakým alkoholem v ruce.
Už mu nestačila jeho tři piva, a tak přešel na míchané drinky. Během večera se ze zábavného manžela stával žvatlající opilec. Před půlnocí už mu nebylo rozumět. Nejhorší je, že se vedle něj nedá ani pořádně spát. Chrápe a pokojem se táhnou alkoholové výpary. Během několika měsíců se situace zhoršila.
Zatímco já nejpozději v jedenáct ulehám s čistou hlavou do postele, Pepa se dál krmí u televize. Ulehá ke mně kolem jedné ráno. Huláká ze spaní, mlátí sebou a je utrpením vedle něj spát. Nelíbí se mi, jak žije. Z práce domů, kde pak sedí a pije. Můžu být ráda, že s tím alespoň čeká, než jdou děti spát. Nechtěla bych, aby ho viděly v takovém stavu.
Je můj manžel alkoholik?
Co se týče nás dvou, náš vztah tím velmi trpí. Pepa už nechce poslouchat moje narážky, a tak utíká popíjet k sousedovi. Ten žije sám, takže už nemá vůbec žádné zábrany. Mě je Pepa vyloženě odporný. On se hrozně diví, že s ním nechci ani spát. Ale copak to jde? Táhne to z něj jako ze sudu. A to mě vážně nerajcuje.
Pořád si říkám, že není alkoholik. Chodí do práce, je schopný tak nějak fungovat. Je ale fakt, že pořád musí mít doma nějaké zásoby alkoholu. Když se stane, že nic nemá, je celý bez sebe. Na kolenou jsem ho prosila, aby toho nechal. Manžel si stojí za tím, že to má pod kontrolou, tak ať nevyvádím. A já se teď sama ztrácím v tom, jestli už to je náznak závislosti, nebo jen maluji čerta na zeď a vše je v naprostém pořádku.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.