Regina (43): Jsem vyléčená alkoholička. Přítel o tom neví, a tak mě na oslavě donutil dát si skleničku

Svému novému příteli Daliborovi (40) jsem nechtěla říct, že jsem vyléčená alkoholička. Alkoholu jsem se vyhýbala dlouho. Nedávno slavil narozeniny a vyloženě trval na tom, že si s ním musím připít. Když jsem se napila šampaňského, všechno se mi vrátilo. Od té chvíle zase trochu piji a bojím se, že to nezvládnu.

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (36): Našla jsem si vyléčeného alkoholika, v jeho přítomnosti si nemůžu nalít ani skleničku vína

Jsem vyléčená alkoholička

Můj předchozí vztah skončil kvůli mně. Propadla jsem závislosti na alkoholu a můj partner to nezvládl. Vůbec mu to nemám za zlé. Nebylo lehké se mnou žít. Kdo by taky chtěl žít vedle věčně na mol opilé ženské? Nikdo. Jakmile jsem se napila, byla jsem někým jiným. Byla jsem zlá, plná nenávisti a zlosti.

I tak si myslím, že to se mnou Miloš vydržel dlouho. Pořád doufal, že se z toho dostanu a budeme spolu. Na léčení jsem nastoupila až rok po našem rozchodu. Donutila mě k tomu moje matka, která mi řekla, že pokud s tím nezačnu něco dělat, už mě v životě nechce vidět. To byl pro mě silný impuls. V léčebně jsem strávila rok.

I po ukončení léčby jsem docházela na různé terapie. Bylo těžké vyjít ven a nenapít se. Ty nástrahy jsou totiž všude. Když jsem oslavila první rok bez kapky alkoholu, byla jsem na sebe vážně hrdá. Věřila jsem, že to mám v hlavě dobře srovnané a vím, co už nechci nikdy zažít. Nakonec jsem vydržela abstinovat dlouho.

Mohlo by Vás zajímat:

Šárka (38): Manžel řeší stres alkoholem. Bojím se, aby neskončil jako jeho otec

Po deseti letech jsem se napila alkoholu

Během těch let mi došlo, co všechno jsem svým pitím pokazila. Nestihla jsem kvůli tomu ani založit rodinu. Teď už je možná pozdě. Dostala jsem ale od života novou šanci. Poznala jsem skvělého Dalibora. Jemu jsem samozřejmě o své minulosti neřekla. Když jsme šli někam na večeři a on si dal víno, divil se, že já nechci.

Pokaždé jsem si našla nějakou výmluvu, nebo jsem zkrátka řekla, že nepiji. Skutečný důvod jsem chtěla za každou cenu ututlat. Náš vztah vzkvétal a já byla šťastná, že někoho mám. Dalibor už se přestal tolik ptát, proč nepiji. Postupně si na to zvykal. Až do dne jeho čtyřicátých narozenin.

Měl jedno narozeninové přání. Chtěl, abych si s ním přiťukla. Přivezl z Ameriky skvělý šampus a chtěl si ho dát se mnou. Nešlo z toho vycouvat, takže jsem si nechala nalít. Dlouho jsem ke skleničce jen přičuchávala. Byla jsem velmi nervózní z toho, že se mám po tolika letech zase napít. Dalibor pozvedl číši a řekl: „Tak na nás. Na zdraví." A kopl to do sebe.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (34): Netušila jsem, jak velký problém má přítelova matka. Dokud jsme s ní nezačali bydlet

Bojím se, že znovu propadnu alkoholu

Já ho nejistě následovala. Ale ta chuť alkoholu byla skvělá! Vypili jsme spolu celou láhev. Ráno mě bolela hlava a žaludek. Věděla jsem, že když se něčeho napiji, udělá si mi lépe. Současně jsem si ale plně uvědomovala, že když si něco dám, nastoupím do vlaku, který nedokážu ovládat. Jenže ta sklenička šampusu ve mně vzbudila ohromnou touhu pořádně se napít.

Pár dní na to jsem té touze podlehla a zpila se pod obraz. Po víc jak deseti letech jsem byla zase opilá. Ten stav byl na jednu stranu skvělý, ale na tu druhou hrozný. Vyděsilo mě to, jenže ne na dlouho. Párkrát do měsíce se tajně opíjím. Bojím se, že se bude opakovat historie. Teď pro mě bude mnohem těžší s tím přestat. Bojím se, co přinesou další dny.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Mirka (57): Manžel propadl alkoholu, stálo ho to život. Můj nový partner jede ve stejných kolejích

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.