Tereza s Michalem se vzali po deseti letech chození jen proto, že na to tlačily obě rodiny. Jejich vztah se začal měnit. Tereza rychle pochopila, co musí udělat, aby ho zachránili.
Moje i Michalova (36) rodina do nás poslední roky hučela, abychom se konečně vzali. Ani jeden z nás to ovšem nepovažoval za důležité. Vzali jsme se vlastně jen proto, že to chtěli ostatní. Po svatbě se náš vztah začal rozpadat. Až rozvod nás dal znovu dohromady.
Rodina nás donutila ke svatbě
Nikdy jsem po veselce netoužila. Naši jsou rozvedení, což mě vždycky od sňatku odrazovalo. ,,Svatba není k fungování vztahu důležitá,“ vysvětlovala jsem mamce. ,,Jste spolu deset let, to už máte nejvyšší čas,“ vyvíjela nátlak. ,,Než budete mít děti, měli byste se vzít,“ tvrdila pořád.
Mně to tak nepřišlo. Kdo říká, že proto, aby vztah fungoval, je třeba uzavřít manželství? Nám to krásně fungovalo i bez cáru papíru. Naše rodiny to ale viděly jinak. Pojali jsme podezření, že se domluvily a začaly na nás vyvíjet tlak. Já byla schopna odolat, ale Michal to nedal.
,,A nemohli bychom se prostě vzít, ať máme klid? Moje máma mi s tím už leze na nervy,“ vyslovil se jednou. ,,Bude to malá svatba, jen rodina, nic velkého,“ smlouval. Nebylo úniku, a tak jsme se vzali. Vůbec jsem si ten den neužila. Dělala jsem něco proti své vůli. Nešlo o to, že bych Michala nemilovala, jen jsem svatbu zkrátka nechtěla.
Po svatbě se náš vztah zásadně změnil
,,A bylo to tak hrozný?“ spráskla máma ruce, když bylo po všem. ,,Mami, máš, co jsi chtěla, tak už mě nech,“ reagovala jsem. ,,Vždyť se nic nezmění, jen jste svoji a máte na to papír,“ utrousila. Že se nic nezmění, ale nebyla pravda. Náš vztah se pár měsíců po svatbě měnit začal. Michal se choval, jako bych byla jeho majetek.
Najednou jsem se představovala jako něčí manželka a nesedělo mi to. Měla jsem pocit, že jsem ztratila sebe. Začali jsme se s Michalem hádat. Po téměř deseti letech klidného vztahu jsme si vjížděli do vlasů, uráželi se. Jako by se vytratila pokora, úcta a část jakési osobní svobody.
Zásadní pro náš rozvod byla věta, kterou Michal vypustil: ,,Jsi moje žena, tak se podle toho chovej.“ Když ji dořekl, oba jsme zůstali stát jako opaření. ,,Panebože, co jsem to řekl? Promiň, tak jsem to nemyslel,“ omlouval se. ,,Mám návrh. Pojďme věci vrátit tam, kde byly. Navrhuji rozvod,“ řekla jsem a Michal se pousmál.
Vztah jsme zachránili rozvodem
,,Skvělý nápad,“ plácli jsme si. Tušíme, že až se to naše rodiny dozvědí, spustí se vlna nevole. Rozvod proběhl do tří měsíců. Sotva bylo po něm, opět jsme byli v pohodě. Vrátila se k nám pokora i úcta. U soudu na nás sice koukali dost divně, protože náš důvod se jim nezdál, nicméně shodly se obě strany, takže nebylo o čem.
Je to už nějaký ten pátek a naše rodiny zatím nic netuší. Upřímně, trochu se těším na výraz své matky, až to praskne. Ona si totiž myslí, že ví vždycky všechno nejlíp. Tentokrát se ale spletla. Já a Michal k lásce manželství ani žádný papír nepotřebujeme. Ba našemu vztahu dokonce škodí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.