Tereza (35): Nikdy by mě nenapadlo, že to řeknu. Naše dcera je rozmazlený spratek a může za to manžel

V životě jsem měla jasno v jedné věci. Přála jsem si jen jedno dítě a ideálně holčičku. Chtěla jsem mít doma malou pomocnici a kamarádku.

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (36): Nikdy jsem nechtěl dítě. Za pár měsíců se mi má jedno narodit a já nevím, co si počít

Měla jsem jasné představy o výchově

To byla ale jedna z mála věcí, na kterých jsme se s manželem Liborem (37) nedokázali shodnout. On chtěl děti minimálně dvě, a to kluky. Já jsem to chápala. Chtěl k sobě parťáky na všechno, co dělají muži. Štěstí nicméně stálo na mé straně. Narodila se nám holčička. Když mi ji porodní sestra položila do náruče, brečela jsem dojetím.

Ještě než se Melánie narodila, nakoupila jsem si nespočet knih na téma, jak správně vychovávat dítě. Velmi mi záleželo na tom, aby z dcery vyrostl samostatný člověk. Měla jsem všechno dopodrobna nastudované. Nemohla jsem se dočkat, kdy začnu svůj styl výchovy uplatňovat.

Proto jsem se do toho obula hned v šestinedělí. Co se týkalo uspávání, neměla jsem v plánu hodiny sedět nad postýlkou. Zkrátka jsem Melánii položila do peřinek a milým hlasem jsem řekla: „Spinkej, maličká.“ A odešla jsem z pokoje. Přes chůvičku jsem slyšela, jak pláče. Podle metody, co jsem si vytipovala v jedné z knížek, nebylo žádoucí, abych se do pokoje vracela.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (49): Že je dcera adoptovaná, se nedozvěděla od nás. Musím nyní bojovat o její přízeň

Manžel mi vyčetl, že nechávám dceru brečet

Prvních pár dní to byl boj. Navíc mi to začal kazit Libor. Když zjistil, jak uspávám, začal vyšilovat: „Není na to malá? Vždyť tam pláče. Měla bys jít za ní.“ To jsem odmítala, protože stačilo pár dní vydržet a metoda by měla zabrat. Libor to viděl jinak. Vždycky když dcera v postýlce zaplakala, hned tam běžel a choval ji. „To nedělej, nebo si na to zvykne a z nás budou otroci,“ prosila jsem ho.

„Nepřijde mi normální ji nechat brečet. Nepřeji si, abys na ní zkoušela nějaké experimenty z knížky. Navíc brečí, protože má plnou plenu,“ zpražil mě a vrazil mi malou do ruky. Moje představy o výchově vzaly za své. Libor začal čím dál častěji uplatňovat svůj styl. Jakmile malá zabrečela, už ji držel v náručí. To, že mi tím zadělává na problémy, vůbec nebral v potaz. Když totiž odešel do práce, moje metoda už neměla šanci na úspěch.

První měsíce jsem nedělala nic jiného, než že jsem Melánii chovala v náručí. Trochu se mi ulevilo, když se začala plazit. Byla z toho unavená, takže uspávaní už nebyl takový problém. Rostla velmi rychle a stávala se z ní malá slečna. Libor jí šel se vším na ruku. Když se rozhodla, že nechce něco jíst, tak nemusela. Sebral se a udělal jí něco jiného.

Mohlo by Vás zajímat:

Roman (40): Naše dcera je obézní. Já s tím chci něco dělat, ale manželka ji stále vykrmuje

Dcera si s manželem cvičí, jak potřebuje

Libor ji také začal neskutečně rozmazlovat. Malá už ve třech letech věděla, jak to s tátou skoulet, aby dosáhla svého. Hrála mu pomocí pláče na city. Na mě nic takového nezkoušela, protože věděla, že neuspěje. Dnes jsou Melánii čtyři roky. A je to hotové peklo. Když se jí zrovna nechce, tak se ani neoblékne. Hned volá: „Tatínku, pojď mi pomoct.“ A co si myslíte? Ten všeho nechá a běží.

Vymýšlí si na nás s jídlem. Ráno řekne, že chce k obědu řízek. Když ho dostane na talíř, rozbrečí se, že chtěla špagety. Zatímco já ji nutím, aby to snědla, Libor už dává vařit vodu na špagety. Je to rozmazlený spratek. Mohu za to poděkovat manželovi, který posunul mantinely neznámo kam. Kdo si myslíte, že doma určuje večerku? Libor tvrdí, že je to moje vina. Kdo je tedy v právu?

Mohlo by Vás zajímat:

Sandra (33): Naše dcera nesmí na veřejnosti tchyni říkat babičko, protože ji to uráží

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.