Tomáš (36): Maminčina tragická smrt probudila v našem synovi netušené schopnosti

Po tragické události, která zasáhla naši rodinu, jsem se musel se synem přestěhovat. V bytě, kde jsme poklidně žili, mu zemřela maminka. Snad horší než sám její odchod bylo to, že byl s ní, když umírala. Museli jsme z toho bytu pryč.

Mohlo by Vás zajímat:

Beáta (23): Kdykoli jsem potkala tu tajemnou ženu, udělalo se mi špatně. Dnes už vím proč

Syn slyšel zvuky z bytu nad námi

Miluše zemřela za nejasných okolností. Podle lékařské zprávy jí selhalo srdce. Bez rychlé pomoci neměla šanci přežít. I přes šok, který toho dne Honzík (9) utrpěl, se zdálo, že je v pořádku. Na maminku nikdy nezapomněl. Vždy o ní velmi hezky mluví. Mně chybí každý den. Život bez ní už nikdy nebude jako dřív.

Našel jsem nám nový byt v poklidném městečku na Jihu Čech. V panelovém domě žilo hodně lidí, kteří se mezi sebou příliš neznali. Dům měl sedm pater a v každém z nich se nacházely tři byty. My se nastěhovali do šestého podlaží. Honzík se až do přestěhování choval normálně. To se ale mělo změnit.

Každý den v novém bytě si stěžoval na hluk od sousedů ze sedmého patra. Tvrdil, že ho v noci budí, jak v bytě nad námi běhají děti a ječí. Já nikdy nic neslyšel, tudíž jsem nechtěl jít nikomu vynadat. Honza ty zvuky údajně slyšel i přes den. Nechápal jsem to, protože když jsem byl doma sám, nikdy jsem nic nezaznamenal, zatímco Honza z toho byl nešťastný.

Mohlo by Vás zajímat:

Michael (28): V životě nezapomenu, co se mi stalo cestou z vesnické zábavy. Nikdy jsem se tak nebál

V sedmém patře nikdo nebydlel

K mému duševnímu klidu nepřispělo ani to, jakým stylem popisoval Honza kamarádky, které si našel. Jedna se jmenovala Lucie a druhá Hanka. Obě na něj podle jeho slov čekaly před bytem, když měl jít někam beze mě. Nikdy nemluvily, jen se na něj dívaly a šly celou dobu s ním. Takže nejenomže jsem neslyšel hluk od sousedů, ale ani jsem nikdy nespatřil ty dvě holky.

Kolikrát mi Honza tvrdil, že jdou s námi, ale nikdo tam nebyl. Celá situace mě začala znepokojovat. Pak přišel zvrat. Sedmý týden od našeho nastěhování Honza v noci úpěnlivě naříkal: ,,Tati, já nemůžu spát. Ty děti hrozně piští a dupou. Tobě to nevadí?“ Už jsem toho měl dost a i přes skutečnost, že nic neslyšel, jsem se vydal za správkyní domu.

Ta mě ale velmi rychle zarazila. ,,Pane Novotný, žádný hluk z bytu vycházet nemůže. Nikdo tam nežije od chvíle, kdy se tam stala ta hrozná tragédie a uhořeli tam otec a matka dvou dětí. Obě holčičky stihly z bytu utéct, ale v šestém patře, kde bydlíte, je oheň dohnal. Byt je od té doby prázdný,“ tvrdila správcová. Ani nevím, proč mě to napadlo, ale zeptal jsem se na jména těch holčiček.

Mohlo by Vás zajímat:

Regina (19): Prosila jsem zemřelého tátu, aby pomohl mámě. A on to zvláštním způsobem splnil

Museli jsme se odstěhovat

Jaká náhoda, že se jmenovaly stejně jako synovy nové kamarádky. Nejprve mi vůbec nedocházelo, co se děje. Syn má kamarádky, které vidí jen on. Jmenují se jako uhořelé holčičky. Hluk sousedů slyší také jen on. Musel jsem si s ním promluvit. Honzík z toho byl velmi vystrašený. Lekl se, když mu došlo, že ty holky jsou vlastně mrtvé.

Nedokázali jsme v bytě dál žít. Honza každou noc naříkal a nemohl spát kvůli hluku. Byla to zoufalá situace. Nakonec jsem se rozhodl, že se vrátíme do našeho starého bytu. Tam Honza zase často potkává svoji maminku. Zdá se, že je velmi citlivý a vidí věci, které ostatním unikají.

Mohlo by Vás zajímat:

Františka (45): Po tragickém porodu se stalo něco zvláštního. Kdosi si přišel pro duše dvojčat

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.