Tomáš (45): Manželka se vrátila z protialkoholní léčebny. Je těžké najít si k sobě znovu cestu

Moje manželka Věra (40) před třemi lety propadla alkoholu. Jediná šance, jak ji zachránit, byla léčba v protialkoholní léčebně. Je to pár měsíců, co manželka vyšla ven. Mám pocit, že si jsme zcela cizí. Nevím, jak se k ní mám chovat po tom všem.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (36): Manžel se vrátil z léčebny jako jiný člověk. Syn se ho bojí a i já k němu hledám cestu

Pro manželku byla práce na prvním místě

Ani v tom nejhorším snu mě nenapadlo, jak Věra skončí. Roky pracovala na vysoké manažerské pozici. Od rána do večera byla v práci. Chtěla být nejlepší a vlastně se jí to i dařilo. Práce pro ni byla víc než já a naše dcera Sandra (10). Té maminka velmi chyběla, ale Věra si nedala říct.

Vydělávala dost peněz, což byl její nejčastější argument, proč není doma. Měli jsme všechno. Veliký krytý bazén na zahradě, vlastního zahradníka, drahá auta. Sandra měla drahé hračky a drahou školu. Já po ničem z toho netoužil. Mé jediné přání bylo, aby byla Věra víc doma. Myslím si, že Sandra to měla stejně.

Pak přišlo něco, s čím nikdo z nás nepočítal. Věra přišla o místo. Firmu koupil nějaký cizinec a dosadil si své lidí. Utěšoval jsem Věrku, že si může dát oraz. Její odstupné bylo víc než štědré. Ona ale vyšilovala a hroutila se. Nakonec našla útěchu v alkoholu. Místo čaje ke snídaní si nalila víno. Kolikrát se stalo, že už kolem poledne nemohla mluvit.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (45): Musela jsem bratra vyhodit na ulici, jeho alkoholismus byl pro mě příliš velké sousto

Po vyhazovu propadla alkoholu

My dva jsme se v jednom kuse hádali. Věra byla vyloženě zlá. Vyhazov považovala za svůj neúspěch. Žal zapíjela ve velkém. Sandra se jí bála a já vlastně také. Věděl jsem, že pokud se nestane zázrak, Věra všechno zničí. Na den, kdy jsem ji našel ležet na zemi s boulí na hlavě, asi nikdy nezapomenu. Opilá vylézala z vany, uklouzla a ošklivě se poranila.

Byla to moje chvíle. „Buď se půjdeš léčit, nebo se Sandrou odejdeme," dal jsem ženě na výběr. Na léčbu nenastoupila hned. Pár měsíců se to snažila zvládnout sama, ale nedala to. Když jednou usedla opilá za volant, už nebylo zbití. Před rokem a půl jí byla nakázána léčba. Byl jsem za to vážně rád.

Ze začátku jsme za ní ani nemohli, protože byla na detoxu. První naše setkání proběhlo tři týdny od nástupu do léčebny. Věra vypadala jako hromádka neštěstí. Styděla se jak přede mnou, tak před dcerou. Jasně jsme jí dali najevo, že jsme na její straně a počkáme na ni. Rok bez matky byl pro Sandru náročný, ale myslím, že jsme to zvládli.

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (53): Manžel propadl alkoholu. Když u nás v noci ubytoval kamaráda, který sotva stál, požádala jsem o rozvod

Z léčebny se vrátil někdo jiný

Manželka je venku něco málo přes půl roku. Doufal jsem, že nás čeká nový začátek, ale... Něco je zkrátka jinak. Věra už není tak energetická. Je utlumená, všeho se bojí a skoro na nás nemluví. Našla si práci na částečný úvazek v jedné malé firmě. Doma sice funguje, ale není to ono. Jako kdyby její plamínek života vyhasnul.

Dochází ještě na podpůrné terapie, ale není to ona. Co se vrátila, ještě se neusmála. Čím víc se snažím, aby byla doma pohoda, tím je to snad horší. Něco takového jsem nečekal. Věra je mi cizí a nevím, jak si k sobě najdeme cestu. Dnes si nejsem tak jistý, že to dokážeme změnit. Z léčebny vyšel někdo jiný. A já nevím, co s tím.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (31): Manžel začal hodně pít, pořád tajně doufám, že se z něj nestává alkoholik

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.