Thea (29): Padající fotografie zesnulé maminky byla varováním, že se něco děje

Před devíti lety mi zemřela maminka. Trvalo mi roky, než jsem se s jejím odchodem alespoň částečně smířila. Pomohlo mi k tomu pravidelné docházení na její hrob, kde jsem s ní mluvila o svém životě. Doma jsem měla na poličce vystavenou její fotografii. A právě ta začala před měsícem v jednom kuse padat. Později jsem pochopila, že to mělo být varování.

Mohlo by Vás zajímat:

Lída (41): Nevěřila jsem varování matčina anděla strážného. Až do onoho osudného dne

Snažila jsem se smířit s matčinou smrtí

Po matčině pohřbu jsem věděla, že už nic nebude jako dřív. Chtěla jsem se časem dopracovat do fáze, kdy nebudu při každé vzpomínce na ni hned brečet. Těsně po její smrti jsem chodila na hřbitov každý týden. Stála jsem nad jejím hrobem a mluvila s ní, jako kdyby žila. To mi pomohlo k tomu, abych v sobě dokázala najít smíření.

Doma jsem měla v chodbě na botníku její fotku v rámečku, který kdysi sama vyrobila. Pokaždé, když jsem kolem fotografie prošla, na mamku jsem se podívala. Možná by to pro někoho bylo morbidní, ale na mě to fungovalo. Mít na očích její fotku a mluvit s ní nad hrobem.

Po devíti letech jsem si jednoho dne uvědomila, že už mě to tolik nebolí. Došlo ke smíření s její smrtí. Naplňoval mě pocit neskutečné úlevy. Dokonce jsem začala na hrob chodit jednou za dva měsíce a považovala to za dostačující.

Mohlo by Vás zajímat:

Míša (30): Vždycky jsem věřila na znamení. Když ze stěny spadl obraz, věděla jsem, že se něco stane

Padající fotka mě měla varovat

Posledního půl roku jsem se tam vůbec nedostala. V práci jsem byla v jednom kole, do toho péče o děti a nemocného manžela. Utěšovala jsem se tím, že maminka se určitě nezlobí a vidí, že nestíhám. Zhruba před měsícem, kdy jsem si každý den opakovala, že už jí musím jít zapálit svíčku, se doma stala podivná věc.

Matčina fotografie pořád padala. Zvedala jsem ji hned po ránu a za hodinu znovu. Nejprve jsem to svalovala na průvan, ale ten to být nemohl. Když už jsem fotku stavěla asi po sté, zůstala jsem u ní stát a čekala, co se bude dít. Aniž by do ní něco strčilo, znovu spadla. „Co se to sakra děje?" divila jsem se nahlas.

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (32): Fotografie na stěně mi dávala znamení, které jsem nedokázala rozluštit

Na hřbitově řádili vandalové

Ten den jsem se rozhodla, že na hřbitov musím jít, ať se děje, co se děje. Hned po práci jsem koupila věnec a svíčky. Už když jsem procházela mezi hroby, všimla jsem si, že některé z nich jsou poničené, jiné dokonce posprejované. Matčin hrob na tom nebyl o moc lépe. Všude byl rozházený keramzit a svíčky. A náhrobní deska byla rozbitá.

Zděšená jsem běžela na policii a všechno nahlásila. Až po pár dnech jsem si to spojila s padající fotkou. To maminka mi dávala znamení, že se něco děje. Fotografie už nepadá a já vím, že je všechno v pořádku. Od té doby si hlídám, abych na její hrob chodila pravidelně.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Bedřich (68): Zkratka přes hřbitov nebyl dobrý nápad. Potkal jsem muže, který si lehl do hrobu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.