Paní Valérie nám do redakce zaslala svůj příběh o tom, jak se snažila dát svým dětem vše, co ona sama jako dítě neměla. Jak se zdá, vymklo se jí to z rukou. Zvolila zjevně špatné kroky a zapomněla na to, že je i vyšší hodnota v životě než jen peníze a majetek. Podaří se jí situaci otočit a napravit, co pokazila?
Vyrůstali jsme s bratrem spolu, matka na nás byla sama, ale snažila se, jak mohla, abychom nestrádali. Určitě jsme nebyli ochuzeni o základní věci našeho věku, ale o nějakém mobilním telefonu či kole jsme si mohli nechat zdát.
Sama sobě jsem slíbila, že svým dětem dopřeji všechno, co si budou chtít.
Mám peníze a za ty koupím všechno
S manželem Karlem (31) jsme postavili za první vydělané peníze dům, časem jsme do něj přivedli dvě děti. Jedním okem jsem tajně sledovala, jak to mají sousedé. Koupili si malý bazén, tak jsem nechtěla být pozadu a koupili jsme veliký bazén a vířivku. Tak to bylo se vším. Když jedna sousedka koupila dětem nová kola a chlubila se s nimi na hřišti, neváhala jsem a hned pořídila jednou tak drahá kola a šlo se ven. Když nám někdo něco pochválil, musela jsem dát na odiv to, kolik to stálo. Tím, že jsme oba pracovali a měli slušný příjem, nebyl to pro nás takový problém.
Nikdo nás nikam nezval
Dále jsem trvala na tom, že dětí musí mít vše úplně nové, ideálně značkové a především drahé. Mezi sousedkami v okolí jsem se vždy snažila ukázat jako nejlepší máma, že na co děti ukážou, to dostanou.
Jednou jsme se vraceli z nákupů a já si všimla, že jedna sousedka pořádá oslavu, ale my jsme o ničem nevěděli. Psala jsem hned společné známé, co se to slaví a proč nás nikdo nepozval. Měla tu sílu mi říct, že nikdo nechtěl poslouchat moje chlubení o tom, co jsme kde koupili a hlavně, kolik to stálo. Proto nás nikdo nepozval. A to nebyla jediná akce, kterou nám zatajili.
Zaskočilo mě to, nebylo to příliš příjemné mít takovou pověst. Pozvala jsem sousedy k sobě na kávu, ale z pozvaných přišla sotva polovina. Chtěla jsem se dozvědět víc o tom, proč nás nikdo nezve. Radka to na mě vybalila rovnou.
,,Víš, on vás tady nikdo nemá rád,“ a odmlčela se. Chtěla jsem to zlehčit a pronesla jsem, že závist je hrozná vlastnost. Spálila jsem se. Holky se do mě pustily, že když to chci teda vědět, tak ať je po mém. Dozvěděla jsem se, že jsem vychloubačná nafoukaná káča, která místo toho, aby si se svými dětmi hrála, tak je odbývá drahými věcmi, ale že kluk neumí do pěti počítat, mě netrápí.
Teď slyším jen ze spodních ulic smích a veselý křik dětí a já sedím sama se synem a dcerou u našeho bazénu, který se mi sem vlastně vůbec nehodí.
Ráda bych svoji pověst změnila, hlavně kvůli dětem, ale obávám se, že jsem to přehnala...
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.