Valerie je moc krásná žena, ovšem s hříšnou minulostí. Předstírá, že je „nad věcí“, ale některé řeči jí dost vadí. Zvlášť před člověkem, na kterém jí záleží nejvíc.
Poznala jsem skvělého chlapa a chci s ním zůstat do konce života. Chtěla jsem ho upozornit na to, že jsem byla zamlada trochu živější. Dozvěděl se to dřív, než jsem se k tomu odhodlala.
Měla jsem pocit, že mi patří svět
Jako mladá holka jsem byla takzvaně utržená ze řetězu. Chtěla jsem zkusit všechno a toužila po tom, aby si o mně každý obdivně povídal. Patřilo k tomu vyzývavé chování, oblékání a všechno, co si pod tím dovedete představit. Báječně jsem se bavila, znala desítky lidí a kývla na každý návrh. I na ten neslušný.
A tak jsem sem tam nafotila nějaký umělecký akt. Ne každý obrázek by se dal nazvat uměním, já to ale neřešila. Tvrdila jsem, že mi nahota nedělá problém. Na budoucnost jsem nikdy nepomyslela a ráda jsem vykřikovala nesmysly. Třeba to, že chci zemřít mladá...
Dneska jsem úplně jiná. Po nějakém čase jsem pocítila, že potřebuji ubrat z nasazeného tempa. Před třicítkou přišly úzkosti a zcela přirozeně jsem se stáhla do ústraní a začala žít klidnější život. Vzpomínám ráda a nepřestávám žasnout, jak jsem to všechno mohla přežít.
Poznala jsem někoho, na kom mi ohromně záleží
Z minulosti mi zůstalo několik přátel, kteří mi občas z legrace připomínají, jaká jsem byla dračice. Když jsem se seznámila se Zdeňkem (40), bála jsem se, že se o mně dozví víc, než bych chtěla. Pracuje jako učitel a dobrovolný poradce pro lidi závislé na drogách.
Líbí se mi na něm, jak je čistý, upřímný a má srovnané morální hodnoty. Obávám se, že kdyby věděl, co ve mně je, zapochyboval by o našem vztahu. Asi půl roku po našem seznámení se mu dostala do ruky moje fotka z dob, kdy jsem rozhodně nebyla střízlivá.
Nevím, který společný známý mu o mně pověděl přesně to, čeho jsem se bála. Tehdy jsem vyznávala „volnou lásku“ a prožila pár bujarých večírků, kde nás takových byly tucty. Zdeněk se mě zeptal, jestli je pravda, co se doslechl. A já nechtěla lhát.
Cítila jsem se jako ta největší hříšnice
„Nevím, jak ti vysvětlit, že jsem byla v mládí strašlivě nezodpovědná. Dodnes mám z některých rozhodnutí výčitky. Ale je to už asi mojí součástí, nejde to změnit. A možná díky tomu jsem se stala tím, čím jsem,“ pokrčila jsem rameny. Nechtěla jsem se omlouvat nikomu jinému, jedině snad sama sobě.
Zdeněk mě objal. Řekl mi, že ho sice překvapuje, jak moc jsem se změnila, ale je šťastný za to, že jsem přežila bláznivé dospívání. A že mě potkal v tu pravou chvíli. Dost se mi ulevilo!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.